28 C 203/2022-25 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 22. 6. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 563 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 15. 4. 2019 uzavřela se žalovaným pachtovní smlouvu č. 1N19/07, jejímž předmětem byl nájem pozemku KN [číslo] v k. ú. [anonymizováno]. Na základě této smlouvy byl žalovaný žalobkyni povinen hradit nájemné ve výši 500 Kč ročně. Nájemné mělo být placeno ročně dopředu vždy k 1. říjnu běžného roku, přičemž žalovaný neuhradil smluvně stanovené nájemné za období od 1. 10. 2019 do 15. 6. 2021. Dne 15. 6. 2021 byla mezi stranami uzavřena dohoda o ukončení pachtovní smlouvy, přičemž žalovaný se zavázal uhradit dluh ve výši 563 Kč včetně úroku z prodlení. Žalovaný však přes četné výzvy žalobkyně tuto částku neuhradil. 2. Žalovaný k věci uvedl, že si je svého závazku vědom, k jeho neuhrazení došlo nedopatřením. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně v obsaženými žalobě, když tyto skutečnosti vyplynuly z pachtovní smlouvy ze dne 15. 4. 2019, z dohody o ukončení pachtovní smlouvy ze dne 15. 6. 2021, ve které žalovaný vůči žalobkyni uznal co do důvodu a výše dluh ve výši 575 Kč představující dlužné pachtovné, dále z upomínek k úhradě včetně doručenek a předžalobní výzvy. 4. Podle § 2332 odst. 1, občanského zákoníku, pachtovní smlouvou se propachtovatel zavazuje přenechat pachtýři věc k dočasnému užívání a požívání a pachtýř se zavazuje platit za to propachtovateli pachtovné nebo poskytnout poměrnou část výnosu z věci. 5. Podle § 2053 Občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše o prohlášení učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena pachtovní smlouva dle ustanovení § 2332 a následujících občanského zákoníku, na základě které se žalovaný zavázal řádně a včas hradit sjednané pachtovné. Žalovaný tuto povinnost porušil, když pachtovné řádně a včas nehradil. Žalovaný vůči žalobkyni uznal dne 15. 6. 2021 dluh co do důvodu i výše, soud tak vychází z toho, že ke dni 15. 6. 2021 dluh trval. Bylo případně na žalovaném, aby prokazoval opak, ale nestalo se tak. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Tím, že žalovaný řádně a včas neplnil, dostal se do prodlení, pak soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do zákonného úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni jako plně úspěšné přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití Vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., ve které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 8. S ohledem na to, že žalobkyně je osvobozena od soudních poplatků dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/91 Sb. o soudních poplatcích, přešla v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/91 Sb. poplatková povinnost na žalovaného, jenž ve sporu nebyl úspěšný. Žalovanému tak byla uložena povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to ve lhůtě 15-ti dnů. 9. O lhůtách k plnění ve vztahu k odst. 1 a 2 tohoto rozsudku, soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil žalovanému ke splnění jeho povinnosti běžnou třídenní lhůtu.