28 C 9/2022-19 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 29. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 1 530 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný cestoval dne 27. 9. 2021 dopravním prostředkem metrem – linkou A veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobkyní a při provedené přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem a nezaplatil ani přirážku ve výši 1 500 Kč ani jízdné ve výši 30 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyně předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě v rámci výzvy, která mu byla doručena do vlastních rukou v souladu s o. s. ř., se v tomto směru žalovaný nevyjádřil. Zároveň byl upozorněn, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud má v dané věci za zjištěné, že žalovaný cestoval dne 27. 9. 2021 v 10:06 hodin metrem – linkou A veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní a při kontrole provedené pracovníky [anonymizována tři slova] [právnická osoba] se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný dlužnou částku, která představuje nezaplacené jízdné ve výši 1x 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1x 1 500 Kč, do dnešního dne žalobkyni nezaplatil. 5. Dle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sbírky o drahách, pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného včetně přirážky k jízdnému, nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. 6. Podle § 37 odst. 6 tohoto zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 7. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalovaný použil veřejný dopravní prostředek, jehož provozovatelem je žalobkyně, aniž by se na výzvu kontrolního orgánu žalobkyně prokázal platným jízdním dokladem, a že povinnost uloženou mu kontrolním orgánem žalobkyně zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému dosud nesplnil. Vzhledem k tomu, že žalovanému jako cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, vznikla při kontrole pověřenou osobou žalobce dle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/94 Sbírky o drahách povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, bylo žalobě vyhověno jak co do jistiny představované nezaplaceným jízdným a přirážkou k jízdnému, tak co do úroku z prodlení, neboť počátek prodlení i výše úroku z prodlení je v souladu s § 1970 občanského zákoníku a s Nařízením vlády č. 351/2013 Sbírky. Žalovanému byla ke splnění této povinnosti dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř. určena běžná třídenní lhůta. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.