30 C 137/2021-89 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne [datum], [číslo] se zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby hradit sjednané ceny. Žalobkyně zapůjčila žalovanému přijímací zařízení za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dodávaných na základě smlouvy, a to MODEM [anonymizováno 5 slov] (výrobní [číslo]) a [právnická osoba] PVR HDD USB READY (výrobní [číslo]), což žalovaný potvrdil svým podpisem na zakázkovém listu. Žalovaný pak porušil svou povinnost vypovídající ze smlouvy z článku 5.1 ve smyslu článku [číslo] Všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí shora uvedené smlouvy, kdy nehradil řádně a včas ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací. S ohledem na shora uvedené tak žalobkyně využila svého oprávnění a dne [datum] od smlouvy odstoupila. Dle článku 7.6 Všeobecných obchodních podmínek, pokud uživatel nevrátí poskytnuté přijímací zařízení nejpozději do 14 dnů od data ukončení smlouvy, a to na své náklady a nebezpečí, je žalobkyně jako poskytovatel oprávněna mu účtovat jednorázovou smluvní pokutu dle smlouvy za každé takové přijímací zařízení. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nevrátil žalobkyni shora specifikovaná zařízení, nárokuje si žalobkyně uhrazení smluvní pokuty ve výši [částka] (2x [částka]). Žalobkyně dále nevznikl nárok na úhradu částky [částka] jako poplatek za odpojení, a dále cenu za pronájem přijímacího zařízení v celkové výši [částka]. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na celkový dluh ve výši [částka] dosud ničeho neuhradil. 2. Opatrovník žalovaného se k žalobě vyjádřil v tom směru, že nemá za dostatečně prokázané, že by smlouva byla uzavřena právě s žalovaným, že by tedy žalovaný podepsal předmětnou smlouvu, a že by žalovanému bylo vydáno předmětné zařízení, protože není zřejmé, zda předložené dokumenty obsahují pravý podpis žalovaného. Dle názoru opatrovníka žalovaného existuje důvodná pochybnost o tom, že by smlouvu mohl uzavřít podvodně místo žalovaného někdo jiný a někomu jinému by mohlo být též vydáno předmětné zařízení, když dle sdělení příslušných orgánů Slovenské republiky se v současné době má žalovaný nacházet na neznámém místě ve [příjmení] [jméno]. Zároveň pro případ, že by soud shledal nárok žalobkyně po právu, opatrovník navrhl, aby žalobkyni byly případně přiznány náklady řízení ve smyslu ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3. V replice ze dne [datum] žalobkyně zejména uvedla, že identita žalovaného byla při podpisu smlouvy ověřena dokladem totožnosti č. [anonymizováno], který je přímo zachycen ve smlouvě. Jelikož doklad totožnosti není veřejně dostupný údaj, pak právě shora uvedené potvrzuje, že smlouvu uzavřel žalovaný, a nikoliv někdo jiný. Zároveň nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by došlo ke ztrátě či odcizení dokladu totožnosti specifikovaného shora. Žalovaný dále jednotlivá vyúčtování po určitou dobu hradil, což rovněž dotvrzuje vědomost žalovaného a existenci smluvního vztahu a jeho zájem v daném závazkovém vztahu setrvat. 4. Po provedeném dokazování a právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, kdy totožnost žalovaného má soud dostatečně prokázanou jak z dokladu totožnosti č. [anonymizováno], který byl při podpisu smlouvy žalovaným předložen, tak i z částečných plateb žalovaného v průběhu trvání závazkového vztahu. Žalobkyní pak byl žalovanému v souvislosti s uzavřenou smlouvou pronajat modem a set top box, které žalovaný žalobkyni nevrátil, v důsledku čehož žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši [částka] (2x [částka]), kterou soud shledal platně sjednanou ve smyslu ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Zároveň vznikl žalobkyni nárok na uhrazení částky [částka] sestávající z poplatku za odpojení ve výši [částka] a pronájmu modemu a set top boxu v částce [částka]. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], ze čtyř úkonů právní služby po [částka] (tj. [částka]), dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění a účast na ústním jednání, tří režijních paušálů po [částka] dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu za zameškaný čas na cestě k ústnímu jednání v částce [částka], cestovného na trase [obec] – [obec] a zpět v částce [částka] a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka] Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka [částka] Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 6. Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy soud návrh žalobkyně vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když jen u zdejšího soudu žalobkyně podala několik stovek obdobných návrhů. V souvislosti se shora uvedeným soud dále doplňuje, že dospěl k závěru, že nařízení o těchto žalobách obecně dopadá shora uvedené ustanovení s výjimkou případu, kdy skutkové okolnosti věci i právní hodnocení jsou natolik specifické, že je již nelze zařadit k „ obdobným věcem“. V daném případě se nejedná o takovouto výjimku, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána na naprosto totožném vzoru tak, jako v jiných obdobných případech, kdy došlo toliko k aktualizaci dat.