34 C 154/2022-31 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 100 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla [právnická osoba] žalovanému revolvingový úvěr do výše 30 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 16,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. 1 500 Kč měsíčně a zavázal se hradit poplatek za využití účtu ve výši 50 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal do jeho limitu, který i přes upomínky [právnická osoba] nebyl vyrovnán, a proto [právnická osoba] vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky i s úroky. Pohledávka vůči žalovanému byla ze strany [právnická osoba] postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2021 s účinností k 1. 9. 2021, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17. 9. 2021. Žalovaná pohledávka se skládá z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, úroku z prodlení do 1. 9. 2021 ve výši 534,16 Kč, úroku z úvěru do 1. 9. 2021 ve výši 2 696,10 Kč, smluvní pokuty sjednané ve výši 300 Kč za každých 10 dní prodlení žalovaného, kdy žalobkyně požaduje 2 100 Kč a dále úroky z úvěru ve výši 16,9 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 2. 9. 2021 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z jistiny úvěru od 2. 5. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud vzal za prokázané, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 27. 2. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] dne 7. 3. 2020 změněnou dodatkem, v němž strany projevily vůli zavázat se na straně společnosti [právnická osoba] poskytovat žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu 30 000 Kč a na straně žalovaného revolvingový úvěr splácet společně s 16,9 % ročním úrokem v pravidelných měsíčních splátkách k 20. dni v měsíci ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. 1 500 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněná vyzvat žalovaného k zaplacení celého úvěru, nebude-li splátky hradit řádně a včas. Žalovaný mezi 27. 2. 2020 a 21. 2. 2021 úvěr vyčerpal do výše úvěrového limitu, úvěr přes upomínky [právnická osoba] nevyrovnal. Dopisem ze dne 27. 6. 2021 [právnická osoba] vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru. Dne 17. 9. 2021 [právnická osoba] oznámila postoupení pohledávky žalovanému. Dne 21. 1. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a upozornila ho, že nebude-li dobrovolně zaplaceno do 7 dnů, obrátí se na soud se žalobou. 4. Uvedené skutečnosti jsou prokázány smlouvou o revolvingovém úvěru shora uvedeného čísla ze dne 27. 2. 2020, změněné dodatkem ze dne 7. 3. 2020, viz zejména základní ustanovení v čl. 1 a 1.2. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky [anonymizována dvě slova], v nichž je uvedeno oprávnění žalobkyně k zesplatnění úvěru při nepovoleném překročení debetního zůstatku na sporožirovém účtu. Čerpání a přečerpání úvěru je prokázáno tabulkou na č. l. 21, oznámení o postoupení pohledávky žalovanému je prokázáno dopisem ze dne 17. 9. 2021, učinění předžalobní výzvy dopisem z 21. 1. 2022. 5. Po právní stránce soud vyšel z § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdkyně žalobkyně oprávněně zesplatnila úvěr, neboť se žalovaný ocitl v prodlení s vyrovnáním nepovoleného překročení úvěrového limitu. Nezaplatil-li žalovaný svůj dluh k 27. 6. 2021, ocitl se od 28. 6. 2021 v prodlení podle § 1968 o. z., a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ujednání o smluvní pokutě soud posoudil podle § 2048 odst. 1 o. z., neboť strany si ujednaly pro případ porušení smluvené povinnosti žalovaným pokutu i způsob, jak se výše smluvní pokuty určtí. Žalovaný se ocitl v prodlení delším 10 dní, a proto dluží žalobkyni 2 100 Kč. Jelikož postoupení pohledávky bylo podle § 1882 odst. 1 o. z. oznámeno žalovanému, byl žalovaný povinen poukázat své plnění žalobkyni. 1. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 044,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 284 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 100 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 420 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 240 Kč ve výši 1 520,40 Kč.