34 C 17/2022-38 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 72 177 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná pro ni pracovala jako dělnice ve zdravotnickém zařízení, účastnici měli spolu uzavřenou kvalifikační dohodu ze dne 3. 1. 2019, v níž se žalovaná zavázala, že po úspěšném zakončení studia setrvá pracovat u žalobkyně po dobu 3 let. Pracovní poměr před uplynutím této doby kde dni 31. 7. 2020 žalovaná vypověděla a měla proto v souladu se smluvním ujednáním zaplatit žalobkyni 45 177 Kč představující skutečné náklady na zvýšení kvalifikace. Dne 31. 7. 2020 žalovaná dluh uznala a zavázala se jej hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč pod ztrátou výhody splátek. Zaplatila toliko první dvě splátky. Žalobkyně jí vyzvala k plnění dopisem ze dne 18. 6. 2021 do 10 dnů od přijetí výzvy, avšak žalovaná na dopis nereagovala. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud vzal za prokázané, že žalovaná v písemné formě dne 31. 7. 2020 prohlásila, že uznává dluh ve výši 45 177 Kč za porušení kvalifikační dohody. Zavázala se dluh zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč počínaje srpnem 2020 k 20. dni daného měsíce pod ztrátou výhody splátek a prohlásila, že bere na vědomí, že po poslední splátce budou vypočteny zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně dne 18. 6. 2021 vyzvala žalovanou k zaplacení částky 42 177 Kč dopisem, který byl pro žalovanou uložen 8. 7. 2021. 4. Skutečnost, že žalovaná uznala dluh co do shora uvedeného důvodu a výše je prokázána písemným uznáním dluhu na č. l. 10. Že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 42 177 Kč je prokázáno dopisem na č. l. 11 a datum jeho uložení na poště je prokázán fotokopií dodejky rovněž na č. l. 11. 5. Po právní stránce soud vyšel z § 2053 o. z. ve spojení s § 4 zákoníku práce, neboť žalovaná v prohlášení učiněném v písemné formě uznala svůj dluh co do důvodu a výše, a proto se má za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Protože podle § 510 odst. 2 o. z. se má za to, že se právní jednání a práva i povinnosti týkající se hlavní věci týkají jejího příslušenství a současně příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejich uplatněním (§ 513 o. z.), platí, že žalovaná uznala též příslušenství dluhu v podobě zákonného úroku z prodlení, když dle jeho názoru dosavadní judikaturu k právu účinnému do konce roku 2013 napříště už nelze použít (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4616/2018). Jelikož žalovaná neplnila ve splátkách, stal se její dluh celý splatný 21. 9. 2020 ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., a proto se od 22. 9. 2020 ocitla podle § 1968 v prodlení a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Repo sazba stanovená k 1. 7. 2020 činila 0,25 %, zákonný úrok z prodlení proto činil 8,25 %. Proto soud žalobě vyhověl co do žalované jistiny a zákonného úroku z prodlení určeného ve správné výši a ve zbytku žalobu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, když úspěch žalované lze považovat za bagatelní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 709 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 109 Kč a nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. ve výši 600 Kč za odeslání upomínky a podání žaloby po 300 Kč.