38 C 250/2022-18 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20. 5. 2022 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 391,52 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] to dne [datum], na základě které původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku 55 776 Kč (jistinu, příslušenství 25 776 Kč), a to formou 14-ti měsíčních splátek ve výši 3 984 Kč do 22. 9. 2020. Žalovaná nehradila své smluvní závazky řádně a včas, zaplatila jen 30 500,01 Kč. Dne [datum] původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 50 199,12 Kč (jistina 14 239,89 Kč, úrok 664,02 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6 661,59 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 263,37 Kč, inkasní poplatek 2 447,12 Kč, sankční poplatek 1 500 Kč, náklady na vymáhání 500 Kč, kapitalizovaný úrok 4 989,55 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 3 433,58 Kč a smluvní pokuta 14 500 Kč). Žalovaná uvedenou částku žalobkyni ani přes upomínku právního zástupce žalobkyně neuhradila. 2. Ve věci byl vydán dne 31. 5. 2022 elektronický platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 15. 7. 2022 zrušen. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní. 4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 5. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázané, že žalovaná podepsala dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] listinu s názvem smlouva o úvěru [číslo] poté, kdy stejný den o úvěr požádala. Na základě smlouvy původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy a zavázala se původnímu věřiteli zaplatit celkem částku 55 776 Kč (jistinu, úrok ve výši 2 888 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 788 Kč a inkasní poplatek ve výši 5 400 Kč), a to formou 14-ti měsíčních splátek ve výši 3 984 Kč do 22. 9. 2020. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a další pak vždy do měsíce od předchozí splátky. Podle článku nazvaného Splatnost úvěru a výše úroku byl mezi stranami sjednán úrok ve výši ve výši 15% p.a. a RPSN činila 272,44 % (viz citovaná smlouva a žádost o úvěr). V žádosti o úvěr žalovaná uvedla své příjmy ve výši 15 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč měsíčně a splátky stávajících půjček ve výši 4 000 Kč měsíčně. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (viz smlouva o postoupení pohledávek a její příloha - CPR spis). Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022 odeslaném 12. 1. 2022, kterým byla žalovaná vyzvána k vrácení dlužné částky (viz dopis a podací arch v CEPR spisu). Předžalobní upomínkou ze dne 2. 5. 2022 byla žalovaná zástupcem žalobkyně vyzvána k zaplacení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaná zaplatila částku 30 500,01 Kč (viz žaloba). 6. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy o úvěru závazek v podobě úročného úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy. 7. Soud předně upozorňuje na povinnost poskytovatele zápůjček prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku Podle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení pouze na základě čestného prohlášení dlužníka. V žádosti je sice uvedeno, že žalovaný dokládá i výplatní pásky a pracovní smlouvu, to však žalobkyně ani netvrdila a ani nijak neprokazovala, soud proto k této skutečnosti nemůže přihlédnout. Až po zjištění a prokázání reálných informací by mělo dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé včetně toho, zda a jak již splácí jiné půjčky a úvěry. S výdaji tedy souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. S ohledem na zjištěné skutečnosti soud dochází k závěru, že předchůdce žalobkyně nejednal v souladu s těmito závěry, když vyšel výlučně ze sdělení žalované uvedené ho v žádosti o úvěr, které zřejmě nijak neprověřoval a ani se nepozastavil nad tím, že žalovaná již uvádí splátky úvěrů a zápůjček ve výši 4 000 Kč tyto skutečnosti vedou k důsledku spočívajícím v neplatnosti smluv dle § 588 o.z. 8. Soud dále dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvy o úvěru též s ohledem na ujednání o výši úroků a poplatků, které měla žalovaná z půjčených peněz předchůd