39 C 145/2022-60 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 27. 5. 2022 se žalobce domáhal vydán rozsudku, kterým by žalované bylo uloženo uhradit částku 117 333,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná ve dnech 13. 7. 2019 až 27. 7. 2019 užívala areál dětského letního tábora v obci [část obce] včetně přilehlých pozemků, sportoviště a koupaliště. Došlo k uzavření nájemní smlouvy. Cena za užívání byla dojednána na částku 7 500 Kč za noc, celkem 105 000 Kč. Dále pak bylo sjednáno, že žalovaná uhradí poplatek za odpad ve výši 900 Kč, poplatek za vodné a stočné ve výši 900 Kč a poplatek za přípravu teplé užitkové vody 4 900 Kč, dále pak uhradí skutečně spotřebovanou elektrickou energii. Ta byla spotřebována v částce 5 633,70 Kč. Stejné podmínky užívání areálu byly uplatněny v předchozím roce, tedy v roce 2018. Za užívání areálu byla žalované zaslána dne 11. 11. 2019 faktura na částku 117 333,70 Kč, ta však uhrazena nebyla. Žalovaná odmítla uvedenou částku zaplatit. Zaplaceno nebylo ani po výzvě. 2. Ve věci byl dne 17. 6. 2022 vydán platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná odpor. Uvedla, že nárok neuznává, neboť nebyla uzavřena žádná nájemní smlouva v jakékoliv formě. Mezi žalobcem a žalovanou nebyla uzavřena písemná smlouva, která by žalobce opravňovala k vymáhání požadované částky. Je pravda, že žalovaná užívala areál tábora v roce 2018, pro tento pobyt byla uzavřena písemná nájemní smlouva včetně ujednání o ceně, o hrazených službách. Nicméně již v té době vznikly mezi účastníky jisté spory. Žalovaná měla skutečně zájem letní dětský tábor pořádat i v roce 2019 v areálu žalobce, ovšem za předpokladu, že budou splněny veškeré hygienické podmínky včetně dostatku vody. Žalobce slíbil, že nápravu sjedná, ačkoliv byl ale vyzýván k uzavření nájemní smlouvy, kde si žalovaná měla v úmyslu vymínit právě další povinnosti žalobce, k uzavření nájemní smlouvy nedošlo. Žalovaná dále namítá, že areál užívala pouze do 26. 7. 2019, u tohoto odjezdu asistovala i Policie České republiky. Podmínky v areálu neodpovídaly provozování dětského tábora, už po příjezdu vedoucích zde byl nepořádek, po celou dobu tábora netekla voda, případně tekla pouze sporadicky. Žalovaná byla nucena zajišťovat si vodu na vlastní náklady, ani přes opakovaná upozornění žalobce závady neodstranil. Žalovaná tedy konstatuje, že pro užívání areálu nebyla uzavřena nájemní smlouva, pokud by tedy byly vymáhány jakékoliv nároky, mohou být vymáhány maximálně z důvodu bezdůvodného obohacení. Nicméně žalované vznikly tak vysoké náklady v souvislosti s nápravami vad areálu, že žádného bezdůvodného obohacení se jí nedostalo. 3. Podáním ze dne 1. 8. 2022 žalobce zopakoval, že sice nebyla uzavřena písemná nájemní smlouva, nicméně byly dojednány podmínky takové, že budou identické jako v roce 2018. Byla to naopak žalovaná, kdo následně nechtěla nájemní smlouvu podepsat, byť ta byla připravena. Žalobce upozornil na to, že i v emailové korespondenci, která následovala např. 22. 12. 2019, že se žalobcem byl sjednán termín akce a žalovaná souhlasila i s tím, že nájemné a další platby nebudou vyšší než v roce 2018. Co se týká opuštění areálu o den dříve, toto nemůže být ze strany žalobce akceptováno jako důvod pro snížení částky, z ničeho nevyplývá, že by areál převzal, či že by tek učinila přivolaná policie. Podání žalované ze dne 4. 8. 2022 v podstatě obsahovalo tytéž informace, které se objevily již v odporu proti platebnímu rozkazu, byli pouze označeni svědci, kteří se mohou vyjádřit k tomu, že v průběhu trvání tábora se objevovaly vady v dodávce vody, děti se nemohly sprchovat, voda nemohla být užívána. Na těchto stanoviscích setrvali účastníci po celou dobu jednání. 4. Při jednání soudu dne 6. 9. 2022 strany konstatovaly, že tábor byl užíván od 13. 7. 2019 až do 26. 7. 2019, kdy tento datum označila žalovaná za datum ukončení tábora, žalobce setrval na stanovisku, že žalovaná je povinna uhradit i úhradu za 27. 7. 2019, neboť právě na toto období byla uzavřena nájemní smlouva. Strany také učinily nesporným, že bylo mezi nimi jednoznačně ujednáno, v jakém termínu se tábor v roce 2019 uskuteční, za jakou cenu se tábor uskuteční s tím, že to byla cena odpovídající roku 2018. Při dalším jednání žalovaná také uvedla, že nemá námitky proti vyúčtované ceně elektrické energie, když tato odpovídá tomu, co bylo hrazeno v roce 2018 s menším navýšením, které ale ona přičítá právě ohřívání teplé vody. 5. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že mezi žalovanou jako nájemcem a žalobcem a dalším spoluvlastníkem [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce], jako pronajímateli, byla uzavřena dne 16. 3. 2018 nájemní smlouva pro nájem nebytových prostor a pozemků v obci [obec], k. ú. [část obce], když se jedná o areál letního tábora. Ve smlouvě byly vymezeny pronajaté prostory, budovy, pozemky a chatky, které budou poskytnuty za účelem provozování neziskové činnosti letního tábora. Pro rok 2018 byl sjednán termín od 4. 8. 2018 do 18. 8. 2018 se stanoveným časovým harmonogramem převzetí tábora a následný odjezd. Nájemné bylo sjednáno ve výši 105 000 Kč, mělo být uhrazeno před převzetím táborové základny. Dále bylo sjednáno, že zaplacena bude také částka 900 Kč za likvidaci odpadu, 900 Kč za likvidaci odpadních vod, elektrická energie měla být vyúčtována po skončení tábora podle skutečné spotřeby. Byť se tato nájemní smlouva týká jiného období, s ohledem na nesporná tvrzení účastníků lze mít za prokázané, že stejné částky měly být hrazeny i za rok 2019. Žalobce dále předložil fakturu [číslo] [rok] za pronájem areálu a služby a elektřinu v době letního dětského tábora [jméno] [příjmení] za období od 13. 7. 2019 do 27. 7. 2019, kdy celková částka činí 117 333,70 Kč se lhůtou splatnosti 30. 11. 2019. Doručení této faktury žalované nebylo mezi účastníky sporné. Tato skutečnost ostatně vyplývá i z emailové korespondence, která byla do spisu založena, kdy nejprve bylo korespondencí již z konce roku 2017 a počátku roku 2018 prokazováno, že žalovaná poptala možnost ubytování v uvedeném areálu, byly jí zaslány základní informace týkající se volných termínů maximální kapacity osob a ceník. Co se týká roku 2019, emailová komunikace z jara 2019 svědčila o tom, že mezi stranami probíhala jednání o uzavření nájemní smlouvy ovšem bez výsledku, dále byla předložena emailová zpráva ze dne 14. 11. 2019, kdy zástupkyně žalované konstatuje, že považuje za nesporné, že žalovaná zorganizovala v termínu do 14. do 26. 7. 2019 v rekreačním areálu zotavovací akci pro děti s tím, že by ráda zahájila jednání o úhradě náhrady za užívání objektu. Dopisem ze dne 25. 6. 2020 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k zaplacení faktury s upozorněním na možné následky jejího nezaplacení a soudní vymáhání. 6. K otázce kvality užívání tábora byla provedena k důkazu SMS korespondence, která probíhala mezi žalobcem a zástupkyní žalované, ze které bylo seznatelné, že účastníci komunikovali ohledně vody, zástupkyně žalované upozornila, že děti nemají možnost se sprchovat. Nevyhovující je i provoz záchodů. Dále byl žalobce upozorněn na to, že tábor bude vyklizen už 26. 7. 2019, kdy odjezd se předpokládá asi v 17:15 hodin. Dne 28. 7. 2019 žalovaná konstatuje, že chce zaslat návrh nájemní smlouvy, aby podle ní mohli vyřešit finanční závazky za pronájem. 7. Pokud byla vyslechnuta předsedkyně žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], ta potvrdila, že tábor byl užíván již v roce 2018, kde se objevily první problémy s dodávkou vody. Ona se ihned po skončení tábora domluvila se žalobcem, že by tábor rádi užívali i v roce 2019, zamluvila si termín, žádala však o úpravu nájemní smlouvy tak, aby tam byly zohledněny i zjištěné problémy s vodou a nastaveny případné sankce. K uzavření nájemní smlouvy však nedošlo, neboť žalobce se podle názoru žalované uzavření nájemní smlouvy vyhýbal. Po příjezdu do tábora dne 13. 7. 2019 žalovaná zjistila, že tábor je v nepořádku, museli ho spolu s vedoucími uklidit, aby pak mohly následující den přijet děti. Voda tekla jen minimálně, když se to snažili řešit se žalobcem, ten v podstatě nereagoval. Oni tedy vodu nakupovali, dováželi PET lahve, dokonce zajistili i dodávku z vodárny, aby byla voda doplněna. [jméno] se objevil problém s tím, že žalobce měl u [anonymizováno] nějaké finanční nedoplatky. Řešili také problémy s hygienou, kdy musely děti dovážet do jiných areálů, aby se vykoupaly. Vznikly jim tím vysoké náklady. Když se pak na to téma snažila komunikovat se žalobcem, a to i po skončení tábora, byl ochoten pouze akceptovat snížení faktury o jeden den pobytu, tedy o částku 7 500 Kč. Zástupkyně žalované uvedla, že nevytýkala žalobci vady, které podle jejího názoru areál měl, podle ní to nemělo význam. O tom, že v areálu netekla voda, mělo svědčit i video, které dokumentovalo, že ani po otočení vodovodních kohoutků se voda neobjevuje. Video bylo také provedeno k důkazu s ohledem na tvrzení žalované o tom, že žalobce odmítal dne 26. 7. 2019 tábor převzít. K otázce provozování tábora se vyjádřil