39 C 150/2022-24 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 24. 6. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalovaný [jméno] [příjmení] je výlučným vlastníkem [značka automobilu], a to na základě kupní smlouvy, kterou s ním žalobkyně uzavřela 25. 11. 2019. Podle kupní smlouvy měl žalovaný jako kupující zajistit změnu údajů o vlastníkovi a provozovateli v registru vozidel, to se však nestalo. V registru vozidel je stále registrována žalobkyně. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k tomu, aby registraci dokončil, ovšem bez úspěchu. Žalobkyně žádá určení vlastnického práva žalovaného s tím, že vzhledem k tomu, že je stále vedena v registru vozidel jako vlastník, jsou vůči ní uplatňovány sankce, například z přestupkového řízení. U zdejšího soudu bylo již jednou vedeno řízení o plnění, a to pod sp. zn. [spisová značka]. [příjmení] žalobkyně zabránila dalšímu možnému řešení dopravních přestupků, které ona nezpůsobila, argumentuje naléhavý právní zájem na žalobě na určení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Protože žalobkyně předložila spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115 a o.s.ř., dotázal se soud účastníku, zda s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval. 3. Z předložených listin bylo zjištěno, že 25. 11. 2019 byla mezi žalobkyní jako prodávající a žalovaným jako kupujícím uzavřená kupní smlouva číslo [anonymizováno]. Předmětem smlouvy byl [značka automobilu] [registrační značka], číslo technického průkazu [anonymizováno], [VIN kód]. Podle čl. 1 uzavřené smlouvy měl kupující zajistit provedení změny v registru vozidel, k čemuž měla žalobkyně poskytnout součinnost. Bylo sjednáno, že vlastnické právo přechází na kupujícího okamžikem úplného zaplacení kupní ceny (kupní smlouva). Z předžalobní upomínky, která je datována 10. 5. 2022, bylo zjištěno, že žalovaný byl na adresu svého trvalého pobytu upozorněn na to, že dosud nepodal žádost o zápis změn v registru vozidel, ačkoliv lhůta stanovená v kupní smlouvě byla desetidenní. Žalovaný byl upozorněn také na možnost uložení smluvní pokuty za situace, že své povinnosti nesplní. Z připojeného spisu [název soudu] [spisová značka] bylo zjištěno, že zde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím, neboť uhradila pokutu uloženou [stát. instituce]. Jako vlastník zapsaný v registru vozidel byla označena za pachatele přestupku, když zjištěné vozidlo překročilo nejvyšší povolenou rychlost. Argumentace v žalobě byla shodná jako v řízení [spisová značka], i zde byla předložena kupní smlouva doklad o zaplacení pokuty ve správním řízení a rozhodnutí [stát. instituce] o uložení pokuty. Ani v tomto řízení se žalovaný podané žalobě nevyjádřil. Ve věci byl 10. 3. 2022 vydán rozsudek, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč, když z odůvodnění se podává, že soud má za prokázaný skutkový stav, podle kterého žalobkyně prodala na základě shora uvedené kupní smlouvy vozidlo [příjmení] [příjmení] žalovanému. V odůvodnění se konstatuje, že za prokázané považuje soud i to, že vlastníkem předmětného vozidla je s ohledem na uzavřenou kupní smlouvu od 25. 11. 2019 žalovaný. Rozsudek nabyl právní moci 25. 4. 2022. Další důkazy navrhovány a ani prováděny nebyly. 4. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Aby určovací žaloba mohla být projednána, vyžaduje se, aby žalobci hrozila konkrétní újma na jeho právech, resp. aby mu hrozilo uplatnění povinnosti ze strany žalovaného. Judikatura uvádí, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo nebo právní vztah, na kterém je žalobce účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Soud konstatuje, že prvotně posuzoval právě podmínku pro vydání rozhodnutí v podobě existence naléhavého právního zájmu a dospěl k závěru, že je na místě k žalobnímu návrhu v tomto směru vyhovět. Je zcela evidentní, že bez určení vlastnického práva nemůže žalobkyně sama provést změnu v registru vozidel, pokud zde nebude součinnost žalovaného. Ten svojí nečinností, ať už ve vztahu žalobkyně či ve vztahu k soudu dává jednoznačně najevo, že součinnost od něj očekávat nelze. Rozsudek soudu tedy následně může být pro žalobkyni podkladem pro to, aby reagovala v rámci správního řízení a domohla se zápisu pravdivých údajů. 5. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, které předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní. Kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Mezi povinnosti prodávajícího tedy platí předání a předmětu prodeje, v tomto případě movité věci. 6. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi žalobkyní jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím byla uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl [značka automobilu]. Skutečnost, že automobil byl předán žalovanému, nebyla ze strany žalovaného žádným způsobem sporována, soud proto uzavírá, že kupní smlouva byla realizována zaplacením kupní ceny a předáním osobního automobilu, když ostatně i z rozhodnutí [stát. instituce] vyplynulo, že právě žalovaný byl jako řidič dotčeného automobilu opakovaně kontaktován, byť neúspěšně. S ohledem na to, že kupní smlouva byla podle předložených listin naplněná, je evidentní, že vlastnické právo k osobnímu automobilu přešlo na žalovaného. Proto bylo žalobě vyhověno a soud určil, že žalovaný je vlastníkem předmětného automobilu. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má tedy právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 2 900 Kč. Tato částka tvořena zaplaceným soudním poplatkem 2 000 Kč a dále pak třemi paušálními náhradami po 300 Kč dle § 2, odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 8. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k zaplacení nákladů řízení byla žalovanému stanovena běžná třídenní lhůta.