39 C 189/2022-42 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 19. 5. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo uhradit částku 35 729 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a sjednaného úroku. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 26. 10. 2018 smlouvu o půjčce pod [číslo] s produktovým názvem [anonymizována dvě slova], součástí smlouvy byly také smluvní podmínky, jejichž akceptaci potvrdila žalovaná podpisem smlouvy. Na základě smlouvy byla poskytnuta žalované zápůjčka ve výši 18 000 Kč. Tuto převzala v hotovosti, což také podpisem smlouvy potvrdila. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se zavázala uhradit poplatek celkem 15 650 Kč, který sestával z kapitalizovaného úroku v sazbě 29% ročně, kdy tato sazba byla sjednána jako pevná po celou dobu trvání smlouvy, dále pak byla povinna v tomto poplatku hradit částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení, dále pak částku za administrativní činnosti a komfortní poplatek. Bylo dohodnuto, že částka celkem 33 650 Kč bude splacena v 60 týdenních splátkách po 561 Kč, poslední splátka činila 551 Kč. Za dobu trvání smlouvy uhradila žalovaná 10 291 Kč, a to ve splátkách nepravidelné výše, první splátka byla uhrazena 30. 10. 2018, poslední platba proběhla 20. 2. 2020. Žalobkyně uvedla, že platby byly započteny částkou 5 070,76 Kč na jistinu, ve zbytku pak na poplatky, které jsou dále požadovány v částce 9 799,76 Kč. Žalobkyně uplatnila také smluvní pokutu s odkazem na uzavřenou smlouvu, kde byla sjednána v sazbě 0,1% denně z hodnoty dlužných splátek, se kterými je žalovaný v prodlení. Smluvní pokuta byla kapitalizována k 1. 2. 2022, nicméně je požadována pouze v částce 9 000 Kč (s odkazem na zákon o spotřebitelském úvěru). Další částí nároku je kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 767,14 Kč a sankční poplatky 4 000 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, kdy postoupení bylo žalované oznámeno dne 1. 2. 2022. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně dostatečně prověřila schopnost žalované úvěr splácet, v obsáhlém podání ze dne 31. 8. 2022 žalobkyně pojednala dosavadní praxi Evropské unie, orgánů veřejné moci a dalších subjektů. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně postupovala s odbornou péčí, vycházela z informací, které si sama aktivně zjišťovala a ověřovala ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, kdy opět jsou naprosto nepřekvapivě uváděny obecné odkazy na bankovní registry, nebankovní registry, insolvenční rejstřík, evidenci exekucí a podobně. Žalobkyně doplnila, že byl zjišťován příjem žalované i její výdaje. Uvedené podání soud považuje v jeho převážné části za naprosto zbytečné, protože pokud by relevantní informace byly poskytnuty soudu již v podané žalobě a žalobkyně se nesnažila soud edukovat nespočetnými odkazy na komentářovou literaturu, rozhodnutí nejrůznějších soudu a podobně, mohla by nepochybně více času věnovat kvalitnímu zpracování žaloby a dostatečnému zpracování důkazů. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, ten byl ale pro nedoručení žalované zrušen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavil žádný z účastníků. 3. Soud ještě před jednáním upozornil žalobkyni na to, že považuje smlouvu minimálně v části sjednaných úroků za neplatné právní jednání, neboť je třeba na kompletní poplatek nahlížet právě jako na skrytý sjednaný úrok, který se pohybuje v řádech 70% ročně (nikoliv deklarovaných 29% ročně), což rozhodně neodpovídá obecné praxi a úrokové sazbě, která je poskytována v běžném styku. Soud se však stále klonil k možnosti, že ujednání o úrocích lze oddělit a bylo by pak možné na smlouvu nahlížet jako na platné právní jednání s tím, že by byla určena odlišná úroková sazba proti té, která byla sjednána. Nicméně po provedení dokazování listinami, které žalobkyně předložila, se soud přiklonil k úvaze, že smlouva jako taková je absolutně neplatná. 4. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce – [ulice] v hotovosti, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 26. 10. 2018 prostřednictvím zprostředkovatelky [jméno] [příjmení]. Žalované bylo poskytnuto 18 000 Kč, když převzetí této částky potvrdila podpisem smlouvy. Zároveň se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit úrok kapitalizovaný částkou 3 220 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 124 Kč a platbu za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 5 306 Kč. Již k těmto položkám nelze než poznamenat, že jen velmi těžko lze najít rozdíly mezi pojmem administrativní činnost oproti pojmu vedení zákaznického účtu, případně rozdíl mezi flexibilním a komfortním splácením. Naprosto není jasné, za co konkrétně tyto poplatky měly být hrazeny, navíc v tak nehorázné výši. Celkem tedy mělo být uhrazeno 33 650 Kč v 60 týdenních splátkách po 561 Kč resp. 551 Kč. V uzavřené smlouvě jsou zakotveny smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, kde je ujednáno, jakým způsobem bude dluh umořován. V článku 6. smluvních podmínek je sjednán poplatek za zaslanou upomínku 300 Kč, dále pak poplatek za zahájení vymáhací činnosti. Byla také sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužných částek pro případ prodlení dlužníka. Stejné informace bylo pak lze získat ze Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Soud neprováděl důkazy, které žalobkyně předložila v podobě výpočtu smluvních pokut a kapitalizovaného úroku z prodlení pro nadbytečnost. To, že byla pohledávka postoupena a tato skutečnost byla oznámena žalobkyni, byla prokázána přípisem právní předchůdkyně žalobkyně z 1. 2. 2022, stejně tak přípisem žalobkyně z 10. 2. 2022. K výzvě soudu předložila žalobkyně listiny, které měly svědčit o tom, že byla řádně prověřena schopnost žalované úvěr splácet, byla předložena pouze zákaznická karta, ve které uváděla žalovaná adresu svého trvalého pobytu, případně náhradní adresu platnou pro výběr splátek, kontakty a potvrdila, že je zaměstnána jako pokojská. Její čistý příjem činí 5 013 Kč, kdy se jedná o její jediný zdroj příjmů, odhadované měsíční výdaje jsou pak 3 500 Kč (nelze se nepodivit nad tím, že soudu při řešení obdobných žalob téže žalobkyně se s touto částkou nákladů na bydlení shledává opakovaně). V kartě zákazníka se objevuje ještě další příjem žadatelky 10 000 Kč (byť ta uvedla, že jediným zdrojem příjmů je příjem ze mzdy pokojské) a další příjem domácnosti 35 000 Kč, ke kterému se však žalobkyně nedokázala vyjádřit, z jakých zdrojů tato částka pochází. Nicméně s těmito částkami dosáhla podle právní předchůdkyně žalobkyně žalovaná na čistý měsíční příjem 50 013 Kč, z čehož po odečtení výdajů jí zbyl dostatek finančních prostředků pro poskytnutí zápůjčky. Další důkazy prováděny nebyly pro nadbytečnost. 5. Z provedených důkazů má soud za zjištěné, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky v částce 18 000 Kč, ze skutkových tvrzení žalobkyně, která nebyla sporována má soud za uzavřené, že žalovaná zaplatila v průběhu trvání smluvního vztahu 10 921 Kč. 6. Soud posoudil uzavřenou smlouvu jako neplatné právní jednání, a to s odkazem na zákon o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Zde soud poznamenává, že s ohledem na implementaci evropského práva není smlouva soudní praxí pro případ porušení povinnosti úvěrujícího posouzena jako relativně neplatná, ale neplatná absolutně. 8. Soud konstatuje, že ve své