39 C 253/2021-63 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 19. 8. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo uhradit částku 9 863,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná vykonávala pro žalobkyni zprostředkovatelskou činnost podle zákona č. 38/2004 Sb., a to na základě smlouvy [číslo]. Žalovaná vyhledávala zájemce o uzavření smluv se žalobkyní, případně zájemce o její změnu, byla povinna poskytovat klientům servis. Žalované vznikl nárok na provize, tyto byly vypláceny zálohově. Pro případ, že by klient předčasně smlouvu ukončil, byla žalovaná povinna provizi vrátit, stejně tak ji byla povinna vrátit v případě předčasného ukončení smlouvy o spolupráci, kdy zprostředkované smlouvy byly předány do správy jinému makléři. S ohledem na takto nastalou situaci vznikl žalobkyni nárok na vrácení provize ve výši 9 863 Kč. Pokud byla žalovaná vyzvána k vrácení této částky, na předžalobní výzvu nereagovala. 2. Ve věci byl 31. 8. 2021 vydán platební rozkaz, ten musel být pro jeho nedoručení žalované dne 24. 11. 2021 zrušen. Podáním doručeným soudu 20. 12. 2021 žalobkyně doplnila, že původně uzavřená smlouva zanikla 30. 11. 2018. Žalobkyně odkázala na článek VIII odst. 6 smlouvy, podle kterého je odměna zprostředkovateli částečně či plně vratná v případě, že se dodatečně zjistí, že nárok na výplatu vůbec nevznikl, případně následně odpadl. Provize byly vyplaceny v souvislosti s prolongací smlouvy [číslo] kdy v součtu bylo vyplaceno právě 9 930,90 Kč, z čehož 9 863 Kč bylo vyplaceno neoprávněně, a to v průběhu měsíců září až prosinec 2018 bezhotovostně na účet žalované. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože žalobkyně předložila spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115 a o.s.ř., dotázal se soud účastníku, zda s tímto postupem souhlasí. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě nevyjádřil (žalobkyně souhlas vyslovila již v podané žalobě), soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval. 4. Z předložených listin bylo zjištěno, že mezi žalobkyní pod původní firmou [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o spolupráci při zprostředkování pojištění dne 2. 5. 2013. Na základě této smlouvy se žalovaná zavázala vyvíjet pro žalobkyni zprostředkovatelskou činnost v podobě předkládání návrhů na uzavření pojistných smluv, provádění prací směřujících k uzavření pojistných smluv a pomoc při správě pojištění. Podle článku IV se žalobkyně zavázala platit žalované za spolupráci při zprostředkování odměnu v dohodnuté procentní výši ze základu pro výpočet odměny, nárok na odměnu měl být upraven v dodatku ke smlouvě. Zároveň byla se žalovanou uzavřena smlouva o nevýhradním obchodním zastoupení, podle které při plnění povinností náležela žalované provize (článek IX). Dále bylo zjištěno, že 11. 9. 2015 byla uzavřena pojistná smlouva pro pojištění staveb pro případ živelních a dalších sjednaných pojistných nebezpečí s pojištěným [anonymizováno] družstvo [anonymizováno] právě za účasti žalované jako zprostředkovatele. Celkové pojistné z této smlouvy bylo stanoveno na 129 736 Kč splatné ve čtyřech ročních splátkách. Uzavřena byla smlouva o pojištění strojů se stanoveným ročním pojistným 11 273 Kč, o pojištění odpovědnosti podnikatele a právnických osob s ročním pojistným 19 787 Kč, dále pak o pojištění movitých věcí pro případ krádeže loupeže se stanoveným pojistným 2 071 Kč ročně a živelní pojištění movitých věcí za 1 285 Kč ročně. Z přehledu úhrad bylo zjištěno, že v souvislosti s touto smlouvou bylo žalované vyplaceno 9 930,90 Kč jako provize, přičemž následně byla částka 9 863 Kč vyhodnocena jako vyplacena neoprávněně s ohledem na předčasné ukončení smlouvy o obchodním zastoupení. Z korespondence účastníků bylo zjištěno, že žalovaná požádala o ukončení smlouvy s odkazem na to, že jediný pracovník, který mohl vykonávat činnost pojišťovacího makléře, byl odvolán z funkce. Obě smlouvy pak byly ukončeny dohodou z 30. 11. 2018. Žalobkyně dále předložila interní směrnici, podle které byly vypláceny provize. Vysvětlila,, že nárok na vrácení provize vznikl z toho důvodu, že po ukončení smlouvy se žalovanou došlo ke změně správce uzavřené pojistné smlouvy, proto provize, které byly vyplaceny v roce 2018 v období září až prosinec 2018, již náležely jinému makléři. Tyto skutečnosti byly ověřeny z interní směrnice v čl. 1. Dopisem ze dne 5. 8. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k vrácení provizí s tím, že dlužná částka činí 17 832 Kč. V této částce je započtena dlužná částka, úroky z prodlení, náklady advokáta a náklady spojené s uplatněním pohledávky, konkrétní částka vratky činí 9 863 Kč. Další důkazy navrhovány nebyly. 5. Podle § 2483 odst. 1 občanského zákoníku smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo ujednání obchodů jménem zastoupeného na jeho účet a zastoupení se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi. 6. Z provedených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o obchodním zastoupení. Žalovaná společnost se zavázala vyvíjet pro žalobkyni činnost směřující k uzavření pojistných smluv a následně tyto smlouvy spravovat. Bylo sjednáno, že žalovaná získá finanční prostředky za dobu trvání pojistné smlouvy procentem z pojistných plnění, podle provizní směrnice bylo sjednáno vyplácení provizí ve stanovených termínech. Zároveň bylo ověřeno, že strany si byly vědomé situace, která nastane, kdy smlouva bude ukončena, respektive danou pojistnou smlouvu bude řešit osoba odlišná od osoby, která uzavření smlouvy zprostředkovala. Žalobkyně prokázala, že spolupráce se žalovanou byla ukončena 30. 11. 2018. Zároveň prokázala, že žalobkyni byly vyplaceny provize z uzavřené pojistné smlouvy s [anonymizováno] družstvem [anonymizováno] zálohově, podle přehledu vyplacených provizí bylo zjištěno, že provize byly vyplaceny i za další období, kdy spolupráce byla ukončena. S ohledem na znění provizní směrnice je tedy třeba uzavřít, že nárok na vrácení provize je jednoznačně důvodný, neboť v době, za kterou byla provize vyplacena, již spolupráce netrvala. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. Co se týče úroku z prodlení, ten byl přiznán od 13. 8. 2021. Soud konstatuje, že žalobce netvrdil ani neprokazoval, že by byla žalovaná společnost vyzvána k vrácení provize dříve než dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 5. 8. 2021. Ve výzvě k plnění byla žalovaná společnost vyzvána k vrácení dlužné částky, a to do sedmi dnů od odeslání této výzvy. Vychází-li soud z toho, že výzva byla odeslána 5. 8. 2021, termín plnění byl stanoven do 12. 8. 2021, od 13. 8. 2021 je tedy žalovaná společnost v prodlení. Od tohoto data je tedy na místě přiznat právo na zaplacení úroku z prodlení, a to v zákonné sazbě (§ 1970 občanského zákoníku), které v té době činila 8,50 %. Ve zbytku byla žaloba týkající se úroku z prodlení za dobu dřívější a v odlišné sazbě zamítnuta. 8. Nárok na zaplacení částky 1 200 Kč je dán § 3 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení paragrafu 142 odst. 3 o. s. ř.. Žalobkyně byla ve věci z převážné části úspěšná, soud jí tedy přiznal plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 6 934 Kč. Tato částka je tvořena třemi úkony právní služby po 1 500 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, sepis žaloby), třemi paušálními náhradami po 300 Kč a DPH 21 % dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů řízení je dále navyšována o soudní poplatek 400 Kč. 10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., žalované bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku běžné třídenní lhůtě.