39 C 254/2021-127 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou zdejšímu soudu dne 29. 10. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 740 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla, když toto je provozováno bez pojištění odpovědnosti v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Žalobkyně zjistila, že žalovaný je evidován jako vlastník motocyklu [registrační značka] [příjmení] [anonymizováno], toto vozidlo bylo v době od 4. 10. 2019 do 27. 1. 2020 a v době od 28. 1. 2020 do 7. 9. 2020 bez sjednaného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (116 a 224 dnů bez pojištění). Žalovaný byl vyzván k zaplacení částky odpovídající denní sazbě 21 Kč za celkem 116 dní a následně za 224 dní. Ve stanovené lhůtě do 21. 7. 2020, resp. do 13. 1. 2021 však příspěvek ani náhradu nákladů na jeho uplatnění žalovaný neuhradil či proti němu nebrojil. Žalobkyně tedy uplatnila nárok na částku 2 736 Kč (21 Kč denně za celkem 116 dní), částku 4 704 Kč (21 Kč denně za celkem 224 dnů), dále pak poplatek 2 x 300 Kč dle vyhlášky č. 205/1999 Sb. 2. Ve věci byl dne 6. 12. 2021 vydán platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný v zákonné lhůtě odpor. V podání doručeném soudu dne 11. 4. 2022 uvedl, že předmětné vozidlo v inkriminované době nevlastnil, krátce před uplatňovaným obdobím motocykl prodal zájemci, kterému dřív vozidla půjčoval. Protože ale kupující řádně nehradil splátky, vyžádal vrácení vozidla, od té doby pojistné řádně hradil. 3. Podáním doručeným soudu dne 11. 4. 2022 uvedl žalovaný, že jednáním žalobkyně byl poškozen minimálně o 25 000 Kč. Ke škodě mělo dojít tak, že pojistné bylo žalovanému vypočítáváno jako řidiči, který v minulosti způsobil dopravní nehodu, snad někdy v roce 2007, toho si však on není vědom. Od roku 2007 do 2022 je tedy zjevně poškozován při výpočtu povinného pojistného, škodu odhaduje na 25 000 Kč, žádá o 12 500 Kč. Ačkoliv soud opakovaně žádal o upřesnění návrhu, specifikaci skutkových tvrzení, nedostalo se mu odpovědi. Nicméně podáním doručeným soudu dne 6. 6. 2022 vzal žalovaný svůj protinávrh zpět. Soud tedy řízení o této věci zastavil (výrok III. rozsudku). 4. K věci samé týkající se nezaplaceného pojistného za motocykl žalobkyně uvedla (podání z 19. 4. 2022), že žalovaný je v inkriminovaném období zapsán jako vlastník motocyklu [anonymizováno], [registrační značka] (toto bylo ověřeno i ze zprávy [stát. instituce] ze dne 29. 12. 2021). Když žalobkyně zjišťovala údaje o existenci pojištění, bylo jí sděleno [právnická osoba], že pojištění bylo pro vozidlo uzavřeno v době od 30. 6. 2015 do 3. 10. 2019, po tomto datu již pojistná smlouva zjištěna nebyla (dokládáno výpisem z databáze žalobkyně). Následně dne 23. 5. 2022 doručila žalobkyně soudu částečné zpětvzetí žaloby. Doplnila, že v době od podání žaloby komunikovala se žalovaným, který předložil kupní smlouvu z 13. 10. 2019 a následně odstoupení od smlouvy ze dne 3. 9. 2020 a dohodu o zpětném odkupu motocyklu ze 7. 9. 2020. Po tomto doložení žalobkyně vzala za prokázané, že žalovaný nebyl vlastníkem motocyklu v době od 14. 10. 2019 do 7. 9. 2020. Za uvedené období tedy nadále příspěvek za nepojištěné vozidlo po žalovaném nepožaduje, setrvává jen na uložení povinnosti žalovanému zaplatit příspěvek ve výši 210 Kč za období od 4. 10. 2019 do 13. 10. 2019 (10 dnů po 21 Kč) a 2 x 300 Kč jako náklady na vymáhání pohledávky, a to včetně úroku z prodlení. Ve zbytku byla žaloba vzata zpět. S odkazem na ustanovení § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. soud řízení v této části zastavil (výrok I rozsudku). 5. Ve zbytku soud rozhodl bez nařízení jednání dle § 115 a o.s.ř., když s tímto postupem oba účastníci souhlasili. Dokazování ve vztahu k částce 510 Kč s příslušenstvím prováděno nebylo, neboť žalovaný tento nárok uznal (viz emailové podání 25. 5. 2022). Soud tedy uložil žalovanému ve výroku II. povinnost zaplatit částku 510 Kč s příslušenstvím s odkazem na § 3 odst. 2, § 24 c zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2 věta druhá ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný, stejně tak v případě, že žalobkyně je ve věci úspěšný. Soud konstatuje, že se ztotožnil s argumentací žalobkyně o důvodnosti podané žaloby. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni před podáním žaloby informoval o okolnostech, které by jej vylučovaly z povinnosti zaplatit příspěvek nepojištěného vozidla, žalobkyně tedy v souladu s § 15 citovaného zákona vycházela z údajů evidovaných v jím spravovaném registru silničních vozidel. Tyto údaje jsou následně Ministerstvem dopravy porovnávány s údaji, které jsou evidovány v registru silničních vozidel. Výsledek porovnání je pak sdělen žalobkyni. Tímto způsobem bylo také zjištěno, že uvedený motocykl byl v době od 4. 10. 2019 do 7. 9. 2020 bez povinného pojištění odpovědnosti. Co se pak týká povinné osoby, s odkazem na ustanovení § 4 odst. 1, 2 předmětného zákona, je zřejmé, že povinnost zaplatit příspěvek, má vlastník a provozovatel tuzemského vozidla. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku, se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel, vlastníkem vozidla je. Z doplněného dokazování právě zprávou [stát. instituce] je prokázáno, že v dostupných evidencích byly tytéž údaje, z jakých vycházela žalobkyně při podání žaloby. Je také třeba akcentovat, že žaloba nebyla podána bez dalšího, žalovaný byl opakovaně upozorněn na skutečnost, že vozidlo nebylo pojištěno a byl vyzván k tomu, aby zaplatil příspěvek, případně aby byly osvědčeny jiné skutečnosti, které by placení příspěvku vylučovaly (výzva ze 7. 5. 2020, 23. 9. 2020, 29. 10. 2020, 30. 10. 2020, 18. 2. 2021, 16. 6. 2021). Listiny byly zasílány na adresu žalovaného. Je tedy zjevné, že téměř rok se žalobkyně pokoušela spojit se žalovaným a domoci se, ať už zaplacení příspěvku či vysvětlení, proč vozidlo není právě žalovaný povinen pojišťovat. Je tedy zcela na místě, že byla podána žaloba, když žalobkyni je právnickou osobou zřízenou mj. právě k tomuto účelu, je také na místě uložit povinnost zaplatit náklady řízení žalovanému, který svojí liknavostí a nekontaktováním [obec] kanceláře pojistitelů či vůbec nekontaktním jednáním, podání žaloby zapříčinil. Fakticky žalovaný reagoval až na vydaný platební rozkaz. Povinnost uhradit náklady 1 489 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za tři úkony právní služby po 200 Kč a 3 paušálních náhrad po 100 Kč a DPH 21% z úkonů advokáta a paušálních náhrad, to vše dle vyhl. č. 177/1996 Sb., když hodnota úkonu i paušální náhrady je účtována dle ustanovení § 14b odst. 1, odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. 7. O lhůtách plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., soud neshledal žádné důvody, pro které by měla být stanovena lhůta delší.