14 C 127/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 15. 9. 2022 vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 200 000 Kč a náhradu nákladů řízení. Žalobce podal žalobu ve smyslu ustanovení § 315 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) jako tzv. poddlužnickou žalobu s odůvodněním, že na základě vydaného exekučního příkazu [číslo jednací] ze dne 15. 10. 2021 byla nařízena daňová exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky dle daňového řádu (§ 178 odst. 5 písm. a), b), c), d) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád). Tento exekuční příkaz byl žalované doručen dne 21. 10. 2021 a nabyl právní moci dne 25. 10. 2021, o čemž žalobce vyrozuměl žalovanou v souladu s ust. § 186 odst. 2 daňového řádu. Uvedeným exekučním příkazem žalobce zakázal žalované od okamžiku jeho doručení po dobu trvání daňové exekuce vyplatit dlužníkovi, společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ daňový dlužník“), pohledávku, kterou má daňový dlužník za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 5. 2020 a taktéž zakázal žalované provést na tuto pohledávku započtení nebo s ní jakkoli nakládat, a to až do výše nedoplatku, pro který byla exekuce nařizována, ve výši 200 000 Kč a k vymožení úroku z prodlení vzniklému k vymáhaným pohledávkám po nařízení daňové exekuce. Žalobce upozornil žalovanou na skutečnost, že v den následující po doručení vyrozumění o nabytí právní moci citovaného exekučního příkazu, je povinen vyplatit přikázanou pohledávku žalobci, jestliže je již splatná, a to v rozsahu, v jakém je postižena exekučním příkazem, případně nebude-li v tento okamžik splatná, na povinnost vyplatit ji v okamžiku, jakmile se stane splatnou. Za tímto účelem žalobce sdělil žalované údaje o účtu, kam má být pohledávka přikázána. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu dne 24. 5. 2022, kterou žalovaná převzala, avšak nijak na ni nereagovala. 2. Žalovaná k žalobě uvedla, že na podzim roku 2020 zastavila činnost z důvodu státních restrikcí v souvislosti s pandemií COVID-19. Z prodeje majetku následně uspokojila část svých závazků, přičemž dalšími finančními prostředky k úhradě dlužné částky nedisponuje. Uvedla, že daňovému dlužníku je finanční situace žalované známa, pročež se daňový dlužník rozhodl, že dluh po žalované soudně nevymáhat. V podání doručeném soudu dne 20. 12. 2022 podrobněji rozvedla svou ekonomickou situaci, když uvedla, že společník žalované, pan [jméno] [příjmení] na podzim roku 2020 poskytl žalované zápůjčku, kterou byly pokryty dluhy žalované v celkové výši 800 000 Kč. Posléze v roce 2021 se vyskytly další dluhy žalované, a to v důsledku jednání účetní žalované společnosti. Jednalo se o dluhy vůči Finančnímu úřadu ve výši 400 000 Kč, OSSZ ve výši 125 000 Kč, pronajímateli prostor sloužících k podnikání ve výši 400 000 Kč, pojišťovně ve výši 16 000 Kč a vůči dvěma zaměstnancům ve výši á 20 000 Kč. V rámci péče řádného hospodáře proto jednatel žalované postupně zpeněžil majetek společnosti za částku 3 300 000 Kč včetně DPH, daň řádně odvedl a ze zbytku uhradil veškeré dluhy. Jediným dluhem, který tak žalované zbývá zaplatit, je dluh vůči OSSZ ve výši 88 000 Kč, který však splácí a bude splacen ze zápůjčky společníka p. [příjmení]. Dále se žalovaná vyjadřovala ke svému záměru nevyvíjet již do budoucna další ekonomickou činnost a sporovala též námitky žalobce ohledně údajnému předlužení na konci roku 2020 a pokračování v ekonomické činnosti pod jinou obchodní značkou. 3. Na základě žalobcem předložených listinných důkazů má soud v dané věci za zjištěné, že dne 18. 10. 2021 vydal žalobce coby správce daně exekuční příkaz na přikázání peněžité pohledávky, a to k vymožení nedoplatku v celkové výši 683 651 Kč včetně příslušenství a zakázal poddlužníkovi (žalované), aby od okamžiku, kdy mu bude doručen tento exekuční příkaz, po dobu trvání daňové exekuce vyplatil dlužníkovi (společnosti [právnická osoba]) pohledávku, kterou má tento dlužník za žalovanou, a to z titulu smlouvy o zápůjčce ve výši 200 000 Kč ze dne 14. 5. 2020. Tento exekuční příkaz nabyl právní moci dne 25. 10. 2021 (vyrozumění o právní moci na č.l. 4). Výzvou k plnění ze dne 24. 5. 2021 byla žalovaná žalobcem vyrozuměna o tom, že je povinna uhradit částku 200 000 Kč nejpozději do 10. 6. 2021 na účet žalobce, jinak bude žalobce nucen přistoupit k podání poddlužnické žaloby. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 5. 2020 soud zjistil, že žalované v pozici vydlužitele byla zapůjčena společností [právnická osoba] bezhotovostní bezúročná zápůjčka ve výši 200 000 Kč za účelem uhrazení závazků z obchodního styku, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit nejpozději do 23. 12. 2020. Z listiny datované ke dni 2. 2. 2022 je zřejmé, že společnost [právnická osoba] reagovala na výzvu žalobce k podání prohlášení o majetku, přičemž v rámci prohlášení uvedla, že má peněžitou pohledávku vůči žalované ve výši 200 000 Kč z titulu půjčky poskytnuté v roce 2020. Žalobce soudu předložil též daňové přiznání žalované k DPH za červenec 2022 k prokázání skutečnosti, že žalovaná vyvíjela ekonomickou činnost v daném období. 4. Podle § 315 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) nevyplatí-li dlužník povinného oprávněnému pohledávku podle § 314a odst. 2, popřípadě podle § 314c odst. 1 a 3, může oprávněný proti dlužníku povinného vlastním jménem podat návrh na výkon rozhodnutí, jestliže jej mohl podat povinný, jinak se domáhat vyplacení pohledávky v řízení podle části třetí, popřípadě v řízení podle zvláštního zákona. Nesmí však s dlužníkem povinného stran této pohledávky uzavřít na úkor povinného smír, ani prominout její zaplacení. Dlužník povinného si v takovém případě také nemůže započíst svou vlastní pohledávku, kterou má vůči oprávněnému. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce je zákonem zmocněn ve smyslu ustanovení § 315 o.s.ř. k vymáhání pohledávky vlastním jménem vůči poddlužníkovi (žalované). Žalobce současně v řízení prokázal, že žalované byl doručen exekuční příkaz k přikázání pohledávky, který byl žalované řádně doručen a nabyl právní moci dne 25. 10. 2021. Od okamžiku nabytí právní moci tak žalovaná měla povinnost vyplatit žalobci pohledávku 200 000 Kč, kterou má daňový dlužník za žalovanou z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce. K okamžiku doručení exekučního příkazu byl dluh žalované již splatný. Žalovaná se povinnosti uložené jí exekučním příkazem žalobce nemohla v řízení zprostit pouhým tvrzením, že daňový dlužník se s ohledem na finanční situaci žalované rozhodl pohledávku po žalované nevymáhat. Žalovaná sice tvrdila neutěšenou finanční situaci a též tvrdila, že postupně z prodeje majetku uspokojila své závazky vůči věřitelům, z čehož nyní jí zbývá doplatit pouze dluh vůči Okresní správě sociálního zabezpečení, nicméně na podporu svých tvrzení nenabídla a ani neoznačila žádné důkazy, a to ani poté, co byla ze strany soudu poučena. Soud tak mohl vycházet pouze z roviny tvrzení. Ač žalovaná v rámci obrany uváděla, že dostála veškerým závazkům (krom dluhu vůči OSSZ), bylo na ní, aby v řízení případně prokázala, že žalovanou částku žalobci uhradila, popř. že daná pohledávka zanikla či neexistovala, což se však nestalo. Žalovaná se tak omezila pouze na rovinu tvrzení, pročež nemohla být v tomto řízení úspěšná. Z výše uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. rozsudku) a uložil žalované povinnost zaplatit žalovanou částku ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. Výrokem II. rozhodl soud o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení. Žalobce měl ve věci plný procesní úspěch a náleží mu tak náhrada nákladů řízení v plné výši ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení sestávají z paušální náhrady nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši určené dle § 1 odst. 1, 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za celkem 4 úkony učiněné v tomto řízení á 300 Kč (výzva k plnění, podání žaloby, vyjádření ze dne 8. 12. 2022 a vyjádření ze dne 12. 4. 2022). Celkem tak má žalobce právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč. I v případě náhrady nákladů řízení uložil soud žalované splnit povinnost v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. Výrok III. vychází z ust. 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobce je osvobozen od soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., a jeho návrhu bylo vyhověno, pročež poplatková povinnost přešla na žalovanou ve smyslu § 2 odst. 3 téhož zákona. Výše soudního poplatku byla stanovena dle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku poplatků citovaného zákona. Lhůta k zaplacení soudního poplatku byla stanovena standardně v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.