14 C 161/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 2 514 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná nereagovala v zákonné lhůtě na výzvu zaslanou žalobkyní, pročež ji žalobkyně zařadila v souladu s ustanovením § 3 odst. 4 zákona o televizních poplatcích do evidence poplatníků s povinností platit televizní poplatek. Žalovaná neuhradila televizní poplatky za období specifikované v žalobě, tj. od června 2021 do prosince 2022, tj. celkem poplatky ve výši 2 514 Kč (135 Kč měsíčně od července 2021 do prosince 2022 + poměrná část 84 Kč za měsíc červen 2021) a to ani poté, co byla ze strany žalobkyně k jejich úhradě upomínána. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Podle § 7 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, jenž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 10 téhož zákona, nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatku, ani na základě výzvy české televize, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je [název žalobkyně] oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení, určeného předpisy občanského práva. 4. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků soud zjistil, že žalovaná je od měsíce srpna 2019 přihlášena jako poplatník za užívání televizního přijímače. Žalované tímto vznikla povinnost stanovená v § 7 zákona č. 348/2005 Sb., tj. platit televizní poplatek ve výši stanovené prováděcím předpisem, tedy ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaná však tento poplatek počínaje od června 2021 do prosince 2022 nehradila, jak vyplývá z přehledu nezaplacených předpisů předložených žalobkyní. Žalovaná tento poplatek nezaplatila ani poté, co byla ze strany žalobkyně opakovaně k jeho uhrazení upomínána. Bylo případně na žalované, aby prokázala opak, což se však nestalo. Soud proto vycházel z důkazů shora uvedených a posoudil žalobu jako zcela důvodnou, jak co do požadované jistiny, tak i v části týkající se úroků z prodlení, když tento požadavek žalobkyně je v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku. 5. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí náleží plná náhrada nákladů řízení, v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady činí částku 600 Kč a spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a dále v paušální náhradě ve výši určené podle vyhlášky [číslo] za dva úkony podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky (výzva k plnění, podání žaloby) vždy ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 2 vyhlášky. Soud uvádí, že náklady na právní zastoupení advokátem v předmětném sporu nebyly přiznány s odkazem na nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3344/12, neboť soud má za to, že s ohledem na předmět sporu, když se jedná o žalobu na ustáleném vzoru, je v možnostech žalobkyně pověřit k podání žaloby pracovníky právního útvaru žalobkyně tak, aby si žalobkyně činnost spojenou se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Předáním příslušné agendy jakékoliv advokátní kanceláři postrádá racionální smysl a soud takto vynaložené náklady proto neshledává jako účelně vynaložené. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. tak, jako kdyby advokátem v řízení zastoupena nebyla. 6. O lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.