14 C 195/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 14. 10. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 2 039,44 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník k hrazení televizních poplatků. Žalovaný tuto povinnost splnil dne 12. 5. 2014, avšak poplatek ve výši 14,44 Kč za únor 2021 a dále poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za období od března 2021 do května 2022 nehradil, a to ani poté, co byl ze strany žalobkyně k jejich uhrazení upomínán. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Podle § 7 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, jenž se fyzická osoba stala poplatníkem. 5. Podle § 10 téhož zákona, nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatku, ani na základě výzvy české televize, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je [název žalobkyně] oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení, určeného předpisy občanského práva. 6. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků soud zjistil, že žalovaný je od měsíce května 2014 přihlášen jako poplatník za užívání televizního přijímače. Žalovanému tímto vznikla povinnost stanovená v § 7 zákona č. 348/2005 Sb., tj. platit televizní poplatek ve výši stanovené prováděcím předpisem, tedy ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný však tento poplatek počínaje od února 2021 do května 2022 nehradil, jak vyplývá z přehledu nezaplacených předpisů předložených žalobkyní. Žalovaný tento poplatek neuhradil ani poté, co byl ze strany žalobkyně opakovaně k jeho uhrazení upomínán. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, což se však nestalo. Soud proto vycházel z důkazů shora uvedených a posoudil žalobu jako zcela důvodnou, jak co do požadované jistiny, tak i v části týkající se úroků z prodlení, když tento požadavek žalobkyně je v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku. 7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí náleží plná náhrada nákladů řízení, v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady činí částku 600 Kč a spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, hotových výdajích 64 Kč a dále v paušální náhradě ve výši určené podle vyhlášky č. 254/2015 za dva úkony podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky (výzva k plnění, podání žaloby) vždy ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 2 vyhlášky. Soud uvádí, že náklady na právní zastoupení advokátem v předmětném sporu nebyly přiznány s odkazem na nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3344/12, neboť soud má za to, že s ohledem na předmět sporu, když se jedná o žalobu na ustáleném vzoru, je v možnostech žalobkyně pověřit k podání žaloby pracovníky právního útvaru žalobkyně tak, aby si žalobkyně činnost spojenou se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Předáním příslušné agendy jakékoliv advokátní kanceláři postrádá racionální smysl a soud takto vynaložené náklady proto neshledává jako účelně vynaložené. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů podle § 151 odst. 3, jako kdyby advokátem v řízení zastoupena nebyla. 8. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.