17 C 195/2022-59 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 473,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení od podání žaloby, k němuž došlo 16. 6. 2022, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl jako občan Evropské unie zaměstnán v České republice a zaměstnavatel jej přihlásil k veřejnému zdravotnímu pojištění u žalobkyně v období od 9. 1. 2017 do 12. 1. 2018. Po dobu tohoto zaměstnání tak byl žalovaný pojištěn v České republice. Toto pojištění však zaniklo dnem, kdy žalovaný přestal být zaměstnancem na území České republiky a žalovaný tak byl povinen do 8 dnů vrátit žalobkyni průkaz pojištěnce. Tuto povinnost však žalovaný nesplnil a v období od 10. 2. 2018 do 16. 2. 2018 se při poskytování zdravotních služeb v Bulharsku neoprávněně prokazoval vydaným průkazem pojištěnce, přestože pojištěncem již nebyl. Žalobkyni bylo Kanceláří zdravotního pojištění předloženo vyúčtování nákladů na zdravotní služby poskytnuté žalovanému v uvedených dnech v částce 14 473,80 Kč a tato částka byla uhrazena žalobkyní 29. 6. 2020, a to proto, že se žalovaný prokázal, při poskytnutí zdravotních služeb, průkazem pojištěnce s platností do 28. 2. 2019, který vydala žalobkyně. V reakci na vyjádření opatrovnice žalovaného žalobkyně uvedla, že Kanceláří zdravotního pojištění bylo žalobkyni předloženo vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky vyhotovené dne 15. 8. 2019 v celkové výši 39 026,63 Kč zahrnující celkem čtyři případy zdravotních služeb čerpaných na území Bulharska, mezi něž patřily i náklady na zdravotní služby poskytnuté žalovanému v období od 10. 2. 2018 do 16. 2. 2018 v částce 14 473,80 Kč odpovídající ceně 1 100 BGN za hospitalizaci žalovaného podle směnného kurzu ke dni 23. 4. 2019. 2. Pobyt žalovaného se nepodařilo zjistit a jako cizinci mu nebylo možné doručovat na základě tzv. fikce doručení, pročež mu byla ustanovena opatrovnice. Ta ve svém vyjádření zejména namítala, že evropský průkaz zdravotního pojištění žalovaného měl platnost do 28. 2. 2019 a ten se tak spravedlivě domníval, že je platný a může se jím řádně prokazovat. Žalobkyně neprokazuje, že žalovaný byl s veškerými podmínkami řádně seznámen a v jazyce, kterému rozumí. Žalobkyně by měla prokázat své tvrzení, že žalovaného informovala o skutečnosti, že je povinen odevzdat evropský průkaz zdravotního pojištění. 3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) bylo o věci rozhodnuto bez jednání, jelikož žalobce s takovým postupem souhlasil a opatrovnice žalovaného proti takovému postupu v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. nic nenamítala. 4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. V hromadném oznámení zaměstnavatele tehdejší zaměstnavatel žalovaného [právnická osoba] worker company přihlásila žalovaného z titulu zaměstnání v České republice k veřejnému zdravotnímu pojištění u žalobkyně. Podle přehledu individuálního účtu byla za žalovaného uhrazena částka 14 473,80 Kč, a to za péči od 10. 2. 2018 do 16. 2. 2018. V přehledu byly uvedeny další čtyři případy úhrad a celkové částka v tomto přehledu činila 39 026,63 Kč. Z vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky vyplývá, že žalobkyně má uhradit Kanceláři zdravotního pojištění za čtyři případy poskytnuté zdravotní péče v Bulharsku 39 026,63 Kč. Podle specifikace individuální pohledávky byla žalovanému poskytnuta zdravotní péče v podobě hospitalizace od 10. 2. 2018 do 16. 2. 2018 v částce 1 100 BGN (bulharské leva). Dle vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky měla být částka 39 026,36 Kč poukázána na účet [bankovní účet]. Podle potvrzení o provedení platby byla ze strany žalobkyně uhrazena celková částka 315 660,70 Kč poukázána na účet, který byl uveden ve vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky. Podle fotokopie průkazu pojištěnce pořízené textem psaným v azbuce, tedy pravděpodobně zhotovené při poskytování zdravotní péče v Bulharsku, se žalovaný prokázal svým evropským průkazem zdravotního pojištění s platností do 28. 2. 2019. Žalovanému byla dne 11. 5. 2022 odeslána předžalobní upomínka k úhradě dlužné částky. 5. Soud tedy učinil závěr o skutkovém stavu, že tehdejší zaměstnavatel žalovaného přihlásil k veřejnému zdravotnímu pojištění u žalobkyně. Žalovaný netvrdil, tím méně pak prokazoval, že by v době poskytnutí zdravotní péče v Bulharsku byl stále zaměstnancem v České republice. Soud tedy vycházel z tvrzení žalobkyně, že v době poskytnutí zdravotní péče žalovanému v Bulharsku v podobě hospitalizace za 1 100 leva, což odpovídá žalované částce, žalovaný nebyl zaměstnancem zaměstnavatele v České republice a nebyl zde proto zdravotně pojištěn. 6. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 48/1997 je pojištěncem podle tohoto zákona osoba, která nemá trvalý pobyt na území České republiky, pokud je zaměstnancem zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky. Podle § 12 písm. j) téhož zákona je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění podle § 3 odst. 2 písm. b) tohoto zákona. 7. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovanému, který již nebyl zaměstnancem v České republice, vznikla povinnost nahradit žalobkyni škodu, která byla způsobena tím, že žalovaný, který již nebyl ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) bod 1., zákona o veřejném zdravotním pojištění pojištěncem, porušil svou zákonnou povinnost vrátit do osmi dnů žalobkyni průkaz pojištěnce a jako osoba, která již nebyla pojištěncem, se tímto průkazem prokázal při poskytnutí zdravotní péče, přestože neměl již právo se tímto průkazem prokazovat, protože již nebyl pojištěncem. Žalovaný tím porušil ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému způsobenou škodu žalobkyni zaplatit, a to ve standartní tři denní lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. Pokud jde o námitky opatrovnice, tak žalovaný byl povinován k tomu, aby znal právní řád České republiky a věděl tak své povinnosti vyplývající z něj. Mezi takové povinnosti patřila i povinnost vrátit průkaz pojištěnce a zároveň se jako pojištěnec neprokazovat v případě, že pojištění zaniklo ukončením zaměstnání v České republice. Z žádného předpisu nevyplývá povinnost poskytovat žalovanému informace v jeho rodném jazyce. Povinnosti žalovaného totiž nevyplývaly se smluvního dokumentu, ale přímo ze zákona. Žalobkyně netvrdila, že by informovala žalovaného o jeho zákonných povinnostech, tím méně jí pak tížilo břemeno prokázání takovéto skutečnosti. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jako kdyby byla ve věci zcela úspěšná. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni 1 000 Kč za zaplacený soudní poplatek a dále paušální náhradu nákladů řízení za tři úkony (sepis žaloby, předžalobní výzva, replika) podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. po 300 Kč, to jest celkem náklady řízení ve výši 1 900 Kč.