17 C 267/2022-61 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 380 Kč, 4 857 Kč, 8 425 Kč, 5 500 Kč a 7 180 Kč s příslušenstvím jednak v podobě zákonného úroku z prodlení z těchto částek a jednak v podobě paušálního poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek 5 x 300 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník vozidla [registrační značka] osobního automobilu se zdvihovým objemem válců nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3 neměl v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tzv. povinné ručení, stejně tak jako u automobilu se zdvihovým objemem válců nad [číslo] cm3 s [registrační značka] v období od [datum] do [datum], u automobilu se zdvihovým objemem válců nad [číslo] cm³ do [číslo] cm³ s registrační značkou od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], a u nákladního automobilu jiného než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3500 kg [registrační značka] od 27, 10, 2020 do [datum]. Pokud jde o výši žalované částky, žalobkyně uvedla, že se skládá u prvého vozidla ze základu příspěvku v částce 2 080 Kč (denní sazba příspěvku 65 Kč vynásobená počtem 32 dní nepojištěného období), základu příspěvku u druhého vozidla v částce 4 557 Kč (denní sazba příspěvku 93 Kč vynásobená počtem 49 dní nepojištěného období), základu příspěvku u třetího vozidla v částce 8 125 Kč, resp. 5 200 Kč (denní sazba příspěvku 65 Kč vynásobená počtem 125 dní, resp. 80 dní nepojištěného období), základu příspěvku u čtvrtého vozidla v částce 6 880 Kč (denní sazba příspěvku 86 Kč vynásobená počtem 80 dní nepojištěného období) a nákladů na uplatnění všech těchto nároků ve výši 5 x 300 Kč v podobě poplatku spojeného s vymáháním pohledávky podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále také zákona o pojištění odpovědnosti). 2. Rozhodnuto bylo bez jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, jelikož žalobkyně s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasila a žalovaný na výzvu soudu nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým postupem, čímž se jeho souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel podle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu prvého vozidla ve výši 2 080 Kč, a to za období od [datum] do [datum] (denní sazba příspěvku 65 Kč vynásobená počtem 32 dní), u druhého vozidla ve výši 4 557 Kč za období od [datum] do [datum] (denní sazba příspěvku 93 Kč vynásobená počtem 49 dní), u třetího vozidla ve výši 8 125 Kč, resp. 5 200 Kč za období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] (denní sazba příspěvku 65 Kč vynásobená počtem 125 dní, resp. 80 dní), u čtvrtého vozidla ve výši 6 880 Kč za období od [datum] do [datum] (denní sazba příspěvku 86 Kč vynásobená počtem 80 dní) a nákladů na uplatnění ve výši 5 x 300 Kč. Současně žalobkyně v těchto dopisech informovala žalovaného o tom, že z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem výše citovaných vozidel a ten neměl v příslušném období uzavřena povinné ručení. Žalobkyně taktéž vyrozuměla žalovaného o povinnosti uhradit dlužnou částku ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Podle zpráv Magistrátu města Plzně byl žalovaný v žalovaném období vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], naopak u vozidel [registrační značka], [registrační značka] a [registrační značka] nebyl v žalovaném období v tomto registru evidován jako vlastník ani provozovatel. Z žalobkyní předložených kupních smluv bylo zjištěno, že žalovaný koupil od původního vlastníka vozidlo [registrační značka] na základě kupní smlouvy z [datum] a vozidlo [registrační značka] na základě kupní smlouvy z [datum]. Z žalobkyní předloženého výpisu o pojištění vozidla bylo zjištěno, že žalovaný měl uzavřenou smlouvu o pojištění vozidla [registrační značka], která dne [datum] zanikla pro neplacení pojistného, následně žalovaný uzavřel novou smlouvu o pojištění tohoto vozidla od [datum]. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalovaný, který v označeném období provozoval výše uvedená vozidla bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek podle § 2 odst. 1 písm. h) u prvého a třetího vozidla resp. písm. i) u druhého vozidla a písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 3 odst. 2 a § 4 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla 65 Kč denně u prvního a třetího vozidla resp. 93 Kč u druhého vozidla a 86 Kč u čtvrtého vozidla, tedy 2 080 Kč za 32 dní, 4 557 Kč za 49 dní, 8 125 Kč za 125 dní, 5 200 Kč za 80 dní a 6 880 Kč za 80 dní. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni nejen tento zákonný příspěvek, ale i požadované náklady na uplatnění ve výši 5 x 300 Kč, na jejichž zaplacení má žalobkyně nárok podle § 2a téže vyhlášky, které příslušenstvím primárních pohledávek v souladu s § 513 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a také zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 513/2013 Sb., neboť žalovaný se nezaplacením zákonného příspěvku ve stanovené lhůtě dostal do prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena obecná třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. S ohledem na to, že žalobkyně podala ve věci tři samostatné žaloby, které byly z důvodu hospodárnosti soudem spojeny ke společnému řízení, je na místě přiznat žalobkyni náklady řízení za každý podaný návrh. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 6 úkonů právní služby po 200 Kč a 3 úkony právní služby po 300 Kč (3 x výzva k plnění, 3 x příprava a převzetí věci, 3 x sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 9 zmíněných úkonů právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 1 609 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 6. Jelikož v řízení původně vedeným pod sp. zn. 17 C 283/2022 bylo nesprávně zpoplatněno i příslušenství pohledávky soudním poplatkem, soudní poplatek namísto 809 Kč byl vybrán ve výši 845 Kč, bude žalobkyni přeplatek na soudním poplatku ve výši 36 Kč vrácen, a to v souladu s § 10 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích.