17 C 438/2022-23 — Okresní soud Plzeň-město

1 Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení jednak částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl dne [datum] ošetřen a hospitalizován na protialkoholní záchytné stanici žalobkyně (PZS), a vznikla mu tak povinnost zaplatit částku 3 000 Kč, která se skládá z ceny poskytnuté zdravotní péče 1 340 Kč, biochemie 250 Kč, 2x alkoholtestu po 90 Kč, zdravotnického materiálu 50 Kč, nákladů na ubytování 1 000 Kč, pití 30 Kč a mycích a dezinfekčních prostředků 150 Kč. Žalovaný však ani přes předžalobní výzvu dlužnou částku neuhradil. 2 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o. s. ř., soud rozhodl bez jednání, jelikož žalobkyně s takovým postupem souhlasila a souhlas žalovaného se předpokládal v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. 3 Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný nepodepsal uznání dluhu ze dne 29. 3. 2021 a v kolonce jeho podpisu byla pouze uvedena číslice 3 000. V listině označené jako uznání dluhu jsou však uvedeny osobní údaje žalovaného, a to datum narození, bydliště i rodné číslo. Soud tak neměl pochybnosti o tom, že žalovanému byly poskytnuty služby ze strany žalobkyně. Byť žalobkyně blíže neprokazovala jednotlivé částky, z nichž se skládá celková dlužná částka, jelikož pravděpodobně vycházela z předpokladu, že uznání dluhu bylo ze strany žalovaného podepsáno, soud nepřetěžoval dokazování tím, že by každá z jednotlivých částek, z nichž se celková žalovaná suma skládá, byla ze strany žalobce prokazována. Na základě volné úvahy dospěl soud k závěru, že jednotlivé části, tak jak byly žalobou uplatněny, odpovídají skutečným nákladům na poskytnutí péče o žalovaného, proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a vyhověl jí. 4 Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalovaný byl umístěn na protialkoholní stanici žalobkyně, v souladu s § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. mu vznikla povinnost zaplatit za pobyt na záchytné stanici 3 000 Kč do 30 dnů od propuštění, jelikož byla prokázána u žalovaného přítomnost alkoholu. Žalobě bylo proto vyhověno a žalovanému uložena povinnost dlužnou částku uhradit, a to spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši v souladu s § 1970 zákona č. 89/2013 Sb., občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 5 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč (kvalifikovaná výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.