18 C 286/2022-61 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částky 19 358 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva o nájmu dopravního prostředku [číslo] na základě které měla žalovaná v nájmu motorové vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka]. Nájemné bylo dohodnuto ve výši 10 700 Kč měsíčně bez DPH. Žalobkyně vyúčtovala žalované nájemné včetně DPH mimo jiné za období [anonymizováno] – [datum] fakturou [číslo] ve výši 12.947 Kč včetně DPH, vystavené dne [datum] a splatná dne [datum] a za období od [číslo]. – [datum] fakturou [číslo] ve výši 15.551 Kč včetně DPH, vystavená dne [datum] a splatná dne [datum]. Žalovaná z faktury [číslo] zaplatila částku10 000 Kč, tedy z předmětné faktury dluh činí 5.551 Kč. I titulu dlužného nájemného požadovala žalobkyně po žalované celkem částku 18 498 Kč. Další část nároku žalobou uplatněného ve výši 860 Kč odůvodňovala žalobkyně tím, že v době, kdy měla žalovaná vozidlo v užívání a ve své dispozici byl s tímto vozidlem spáchán dopravní přestupek dne [datum]. V této souvislosti byla žalobkyně nucena zaplatit dne [datum] částku pokutu ve výši 660 Kč jako pokutu. Podle nájemní smlouvy a obchodních podmínek nájmu je žalovaná povinna tuto částku žalobkyni zaplatit a kromě toho vznikl žalobkyni dle jejích tvrzení nárok na zaplacení smluvní pokuty ujednané v nájemní smlouvě ve výši 200 Kč za porušení pravidel silničního provozu žalovanou. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že uplatněný nárok neuznala v celém jeho rozsahu. Uvedla, že podle jejího názoru leží na žalobci důkazní břemeno o způsobu přijetí částek zaplacených žalovanou za nájem vozidla. Zdůraznila, že smlouva o nájmu vozidla byla uzavřena na platbu v hotovosti a také tak i bylo z její strany vždy řádně plněno. [příjmení] doklady o platbách již nemá, protože předmět nájmu neuplatňovala k daňovým úlevám. Žádná z vydaných faktur žalobkyně za pronájem vozidla nebyla nikdy vedena v účetnictví žalované. Žalovaná dále uvedla, že jí je známo, že podobného vymáhání údajných pohledávek vede žalobkyně více, a že je zarážející, že po téměř 2,5 roku po splatnosti žalobkyně požaduje uhradit částku, která byla v první upomínce téměř dvojnásobná a po obraně žalované a zcela odmítnutí cokoliv hradit, ji snížila žalobkyně na polovinu. K pokutě, jejíž úhrada byla rovněž součástí žaloby, se žalovaná vyjádřila tak, že byla hrazena při předání vozu a to zaměstnanci panu [jméno] [příjmení], který i toto potvrdil svému zaměstnavateli. 3. Žalobkyně v době po za řízení vzala žalobu částečně zpět, a to v částce 860 Kč zahrnující pokutu za porušení dopravních předpisů ve výši 660 Kč a smluvní pokutu ve výši 200 Kč. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] chce [číslo] bylo řízení co do této částky, včetně úroků z prodlení zastaveno. 4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že došlo k uzavření nájemní smlouvy týkající se předmětného motorového vozidla, stejně jako nebyl sporný její obsah ani skutečnost, že motorové vozidlo bylo v období uvedeném na fakturách vystavených žalobkyní, které eviduje jako neuhrazené, žalovanou užíváno. Naopak spornou byla skutečnost, zda žalovaná nájem za užívání vozidla v období od [anonymizováno] do [datum] a od [anonymizováno] do [datum] uhradila či nikoliv. Podle článku IV odst. 5 nájemní smlouvy platí nájemce nájemné v hotovosti v pokladně pronajímatele, platební kartou nebo bankovním převodem, přičemž výběr z těchto způsobů je oprávněn určit pronajímatel. V nájemní smlouvě o nájmu dopravního prostředku je jako způsob platby uvedena„ hotovost“. U faktury [číslo] vystavené dne [datum] je uveden způsob platby na pokladně v hotovosti a u faktury [číslo] vystavené dne [datum] je uveden způsob platby na pokladně hotově/kartou. Žalovaná k prokázání svých tvrzení o úhradě nájemného navrhovala důkazy, a to jednak e-mailovou korespondencí s paní [příjmení], vyjádření pana [příjmení], který měl finanční prostředky přijímat a výslech svědka [příjmení], který měl být u předání finančních prostředků přítomen, přičemž prvně navržené důkazy směřovaly k prokázání běžné praxe v provozovně žalobkyně, dle níž podle tvrzení žalované byly všechny faktury, které měly být hrazeny hotově, hrazeny bezprostředně po jejich vydání a předání klientovi žalobkyně. Žalovaná dále uvedla, že úhrada faktury [číslo] proběhla kartou a navrhla v tomto směru provedení důkazu výpisem z účtu žalované, nicméně toto své tvrzení žalovaná následně změnila mě tak, že i v případě této faktury proběhla platba hotově. 5. K ústnímu jednání ve věci byl soudem předvolán mimo jiné svědek [jméno] [příjmení] označený žalovanou, který se svým podáním ze dne [datum] z důvodu dovolené omluvil z tohoto jednání, avšak podstatné pro věc samu bylo jeho vyjádření, že si nevzpomíná, že by během svého pracovního poměru u žalobkyně přišel do jakéhokoliv kontaktu s žalovanou, nic o ní neví a nemůže se tak vyjádřit ke vzniklé pohledávce. Na základě tohoto prohlášení svědka žalovaná vzala svůj návrh na provedení důkazu jeho výslechem zpět. V řízení byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení], která měla přiblížit praxi žalobkyně týkající se hotovostních úhrad, avšak její výslech žádné zásadní skutečností v řízení neprokázal. Žalovaná dále vzal zpět svůj návrh na provedení důkazu výslechem svědka [příjmení] s tím, že tohoto svědka kontaktovala, avšak obdobně jako svědek [příjmení] uvedl i svědek [příjmení], že asi nic konkrétního ohledně vztahu účastníků řízení nepamatuje. V řízení byl proveden důkaz svědeckou výpovědí svědka [příjmení] [příjmení], který popsal praxi žalobkyně ohledně hotovostních plateb a vymáhání dlužných pohledávek. Skutečnost, že ze strany žalobkyně došlo k uplatnění pohledávky za žalovanou až po více než dvou letech zdůvodnil tím, že on sám nastoupil na pozici správy pohledávek žalobkyně až v roce 2020 a trvalo mu delší dobu, než se v mase pohledávek zorientoval. Přitom přednostně jsou vymáhány pohledávky vyšší hodnoty, k nimž pohledávka, která je předmětem řízení, nepatřila. 6. V projednávané věci tak byla skutková tvrzení účastníků řízení vcelku jasná a skutková situace do velké míry nesporná. Jedinou spornou skutečností bylo, zda faktury vystavené po právu žalobkyní byly žalovanou uhrazeny v hotovosti či nikoliv. Podle § 120 o.s.ř. a násl. je civilní proces ovládán zásadou projednací, nikoliv zásadou vyšetřovací. V praxi má toto pravidlo za následek, že účastníci řízení jsou primárně těmi, kteří nesou břemeno tvrzení a břemeno důkazní k prokázání svých tvrzení. Žalobkyní tvrzené skutečnosti o existenci nájemní smlouvy, reálného pronájmu vozidla a obsahu závazkového vztahu mezi účastníky řízení byly v řízení prokázány, respektive nebyly spornými. Naopak tvrzení žalované o úhradě faktur za nájemné ve zkoumaných obdobích bylo tvrzení sporným. Důkazní břemeno k prokázání tohoto sporného tvrzení leželo jednoznačně na žalované, neboť jednak se jednalo o její procesní obranu a každý z účastníků řízení prokazuje v řízení tu skutečnost, která mu v řízení prospívá, a jednak se jednalo za její strany o pozitivní tvrzení, které je možno důkazně prokázat. Požadavek žalované, aby žalobkyně prokazovala, že předmětné faktury nebyly uhrazeny, je nesmyslný, neboť se jedná o skutečnost negativní, k níž v tomto případě nelze navrhnout žádné relevantní důkazy, neboť není možné dost dobře prokázat, že se nějaká událost nestala. Za situace, kdy zde nebyl proveden jediný důkaz o úhradě žalované částky, takový důkaz nebyl ani navržen, dospěl soud jednoznačně k závěru, že žaloba je důvodná. Námitky žalované v tom smyslu, že postup žalobkyně uplatňující předmětnou pohledávku po více než dvou letech naznačuje, že tato pohledávka byla ve skutečnosti uhrazena, soud neakceptoval. Žádný právní předpis nestanoví věřiteli povinnost, v jaké lhůtě má uplatnit svou pohledávku vůči dlužníku. V případě, že by uplatnění pohledávky došlo až po uplynutí promlčecí doby, což se v tomto případě nestalo, může se dlužník bránit námitkou promlčení. Není však přípustné, aby se dlužník bránil námitkou, že věřitel neuplatnil svůj nárok vůči němu bez zbytečného odkladu, neboť takovou povinnost věřitel nemá. 7. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby v jejím rozsahu po částečném zpětvzetí. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, takže soud jí přiznal nárok na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu ve věci. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsa