20 C 197/2023-52 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 2. 5. 2023 a doplněnou 2. 10. 2023 a 17. 10. 2023 domáhá proti žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 26 753,25 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 868,43 Kč, kapitalizovaným úrokem 9 241,04 Kč a úrokem z prodlení z částky 14 674,83 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a úrokem 15 % ročně z částky 14 106,25 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a nahradit náklady řízení. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný coby úvěrovaný uzavřel dne 23. 11. 2017 se společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou úvěru uhradit kapitalizovaný smluvní úrok 3 370 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 15 750 Kč, náklady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru 3 224 Kč a poplatek za hotovostní splácení v místě bydliště 6 300 Kč. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 63 644 Kč. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázala poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 4 546 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 23. 1. 2019. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, a to tím, že do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil. Žalovaná uhradila částku ve výši 39 300 Kč. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Na úrok žalobkyně započetla 2 801,42 Kč, na poplatek za poskytnutí úvěru započetla 9 726,25 Kč, na náklady na vyhodnocení 1 988,08 Kč a na inkasní poplatek 3 890,50 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 24 344 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 14 106,25 Kč, úroku 568,58 Kč, úhrady za poskytnutí 6 023,75 Kč, nákladů na vyhodnocení 1 235,92 Kč a inkasního poplatku 2 409,50 Kč. Závazek byl splatný nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 23. 1. 2019. Ode dne 24. 1. 2019 je tedy žalovaný v prodlení s úhradou shora uvedené částky. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 s účinností k 25. 11. 2022, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Uplatněná pohledávka se skládá z jistiny 14 106,25 Kč, nesplacených úroků do dne splatnosti 568,58 Kč, nesplacených poplatků za poskytnutí ve výši 6 023,75 Kč, za vyhodnocení 1 235,92 Kč a inkasního poplatku 2 409,50 Kč. Dále ze smluvní pokuty, kterou žalobkyně požaduje pouze ve výši 2 409,25 Kč. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho nehradila. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřila. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně a žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jejich konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný dne 23. 11. 2017 se společností [právnická osoba] [IČO] dohodl na poskytnutí finančních prostředků ve výši 35 000 Kč, které mu byly při podpisu smlouvy předány, kdy tyto se zavázala zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 4 536 Kč, tedy celkem částku 63 644 Kč, přičemž 35 000 Kč představuje dle smlouvy jistinu úvěru, 3 320 Kč sjednaný úrok ve výši 15 % ročně, 15 250 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, a dále poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 3 224 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 300 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od data uzavření smlouvy. RPSN činila 252,65 %. Žalovaný do 12. 6. 2021 vrátil částku 39 300 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022, z jejích příloh a oznámení o postoupení pohledávek. <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen NOZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>7. Podle § 2991 odst. 1 a odst. 2 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalovanému byla poskytnuta peněžitá částka ve výši 35 000 Kč a vedle této částky se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně dále částku 28 644 Kč, tedy celkem částku 63 644 Kč, když tato částka byla formálně rozdělena na úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za náklady na vyhodnocení úvěrového případu a poplatek za hotovostní inkaso, kdy úroková sazba formálně představovala 15 % ročně. Za úrok je však třeba dle názoru soudu považovat celkové náklady spotřebitelského úvěru, tedy formu úplaty za poskytnuté peněžní prostředky. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok. Podle soudu se jedná dle § 588 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možné ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku citovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Průměrná obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami v listopadu 2017 činila okolo 8,37% ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné sazbu úroku 68 % ročně (sjednanou ve smlouvě) akceptovat. V daném případě je třeba rovněž zdůraznit, že nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalované, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na celou smlouvu. Soud v této souvislosti taktéž odkazuje na ustálenou judikaturu Krajského soudu v Plzni, dle které je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdy jistina úvěru činí 35 000 Kč, přičemž žalovaný již vrátil částku 39 300 Kč. Žaloba je tedy v celém rozsahu nedůvodná, protože zbývající část předmětu řízení (mimo jistinu, který představuje smluvní úroky, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru, nesplacený inkasní poplatek, smluvní pokutu a zbývající část požadovaného příslušenství, je nedůvodná jelikož se jednalo o nároky plynoucí z neplatné smlouvy. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný, který byl ve věci z větší úspěšný, by měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Žalovanému však žádné náklady nevznikly.