20 C 234/2023-27 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 500 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným jako podnikatelem dne 8. 4. 2022 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 16. 6. 2022. Dle čl. 8 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2500 Kč. Dle čl. 3 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí Úvěru za každý den čerpání Úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 21 000 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 21 000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa]. Žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 8. 4. 2022. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobkyně (nebo z potvrzení o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 29. 6. 2022. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobkyně již v podané žalobě projevila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, pokud jde o žalovaného, tento se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne 8. 4. 2022 vyplývá, že strany spolu měly uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč se splatností do 16. 6. 2022. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 1% za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení (čl. 3 1. smlouvy). Rovněž se strany ve smlouvě měly dohodnout na povinnosti žalovaného zaplatit žalobci jednorázovou sankci ve výši 500 Kč v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky (čl. 8 odst. 1 smlouvy). Smlouva není žalovaným vlastnoručně podepsána, u podpisu žalovaného je uvedeno datum 8. 4. 2022 a kód sms verifikace: [číslo]. Z potvrzení o přijaté platbě ze dne 18. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil na účet žalobkyně dne 18. 11. 2021 v 08:10 hod. částku ve výši 1 Kč pod [variabilní symbol]. Z potvrzení o provedené platbě a z vyjádření banky žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně dne 8. 4. 2022 poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 6. 2022 byl žalovaný vyzván zástupcem žalobce k zaplacení dlužné částky do 3 dnů. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že upomínka byla podána k poštovní přepravě dne 29. 6. 2022. <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.</i> <i>7. Podle § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 8. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná (dle ust. § 588 občanského zákoníku pro zjevný rozpor s dobrými mravy) s ohledem na výši požadovaných úroků ve výši 1 % denně, který představuje roční úrok ve výši 365 %, přičemž obvyklá úroková sazba se v rozhodném období u korunových úvěrů pohybovala pod 6,4 %, (www.cnb.cz) (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Pokud žalobkyně uváděla, že se jednalo o poplatek za každý den čerpání úvěru, pak k tomuto nutno konstatovat, že se zcela evidentně jedná o úrok z úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku. Přestože se jednalo o smlouvu uzavřenou žalovaným jako podnikatelem, uplatní se korektiv dobrých mravů i v tomto případě (k tomu srovnej rozsudek NSČR ze dne 16. 3. 2021, č. j. 23 ICdo 56/2019), K tomu soud konstatuje, že pokud úroková sazba převyšuje průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěru poskytovanou bankami 57krát, jednání se o natolik frapantní nemravnost, ke které soud musel přihlédnout i v daném případě. Na druhou stranu žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému poskytla na jeho bankovní účet částku v celkové výši 30 000 Kč, čímž došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení dle ust. § 2991 občanského zákoníku. Dle tvrzení strany žalující žalovaný dosud ničeho neuhradil, a proto mu soud uložil povinnost vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 30 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný prokazatelně vyzván k vrácení finančních prostředků předžalobní upomínkou ze dne 29. 6. 2022, kde byl vyzván k vrácení dlužné částky do 3 dnů. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že upomínka byla podána k poštovní přepravě dne 29. 6. 2022. Podle § 573 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., se oznámení dostalo do sféry žalované dnem 4. 7. 2022 a do 3. dne od tohoto data měl žalovaný vrátit peněžní prostředky, tedy do 7. 7. 2022. Jelikož tak neučinil, dostal se od 8. 7. 2022 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Ve zbytku soud žalobu pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, když ostatní nároky se opíraly o neplatnou smlouvu. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 828,62 Kč, přičemž tato částka představuje 12,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,07 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,93 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 140 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 500 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 680 Kč ve výši 2 242,80 Kč. 10. O lhůtách plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř..