20 C 258/2023-41 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou k soudu dne 11. 9. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit částku 20 529 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že jako vlastník domu [adresa] v [obec], na adrese [adresa], s možností obnovení nájemního vztahu za týchž podmínek, pokud pronajímatel neoznámí nájemci písemně do 30 dnů přede dnem ukončení, že trvá na ukončení nájemní smlouvy. Nájem skončil uplynutím doby určité ke dni 30. 9. 2021. Žalobce se v tomto řízení domáhal úhrady ujednaného nájemného za měsíc září 2021 ve výši 2 915 Kč. Žalobce dále na žalovaném požaduje náhradu škody ve výši 17 614 Kč splatnou dne 23. 4. 2022. Škoda žalobci vznikla v souvislosti s tím, že žalovaný porušil svou povinnost vyplývající z čl. VIII. bodu 3. shora specifikované smlouvy, předat žalobci vyklizený byt. Vzhledem k tomu, že žalovaný předal nevyklizený byt, dohodl se žalobce, že věci žalovaného budou z bytu vyklizeny odbornou firmou na náklady žalovaného (viz protokol o převzetí). Fyzické vyklizení bytu provedl na objednávku žalobce pan [jméno] [příjmení], [IČO], který za provedené práce žalobci vyfakturoval částku 17 614 Kč (viz faktura [číslo] splatná dne 22. 3. 2022). Žalobce tuto částku uhradil a dne 6. 4. 2022 vyzval žalovaného k náhradě takto vzniklé škody. Výzva byla dne 8. 4. 2022 doručena žalovanému, který však ve stanovené lhůtě škodu neuhradil. 2. Řízení bylo co do částky 2 915 Kč s příslušenstvím zastaveno usnesením ze dne 23. 10. 2023, č.j. 20 C 258/2023-34, z důvodu překážky věci pravomocně rozsouzené ohledně nároku na nájemné. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřili. 4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně ani žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jejich konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 5. V žalobě uvedená skutková tvrzení má soud v tomto řízení za prokázaná z žalobcem předložených listin, a to především výpisu z katastru nemovitostí dokládajícího vlastnictví žalobce k předmětné nemovitosti, z nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 19. 6. 2019 k výše uvedenému bytu, jejíž přílohou byl evidenční list k bytu (tyto listiny dokládají sjednanou dobu nájmu s možností obnovení nájemní smlouvy a rovněž sjednanou výši nájemného), oznámení žalobce o ukončení nájemního vztahu k předmětnému bytu dopisem a výzvy k opuštění a odevzdání bytu ze dne 30. 7. 2021. Z protokolu o převzetí bytu z dne 22. 9. 2021 pak soud zjistil, že pronajatý byt [číslo] v bodově na adrese [adresa žalovaného], byl žalovaným žalobci předán po skončení nájmu nevyklizený. Nacházeli se v něm 2 stoly, židle, lednice, koberce, pračka, drobnosti, deky, skříňky, 2 gauče, dvoulůžková postel (letiště), lustry, mrazák a dále věci odložené na chodbě – matrace, rošty, polštáře, sušák a dveře. Žalovaný prohlásil, že věci, které v bytě zůstaly, budou vyklizeny odbornou firmou na náklady nájemce, který nebude požadovat žádnou náhradu škody. za vyklizení bytu vyúčtoval žalobkyni [jméno] [příjmení] částku 17 614 Kč, kterou žalobce dne 7. 4. 2022 uhradil. Žalovaný byl k její úhradě vyzván dopisem ze dne 6. 4. 2022 15 dnů od doručení. Dopis byl žalovanému doručen dne 8. 4. 2022. 6. Na základě těchto zjištěných skutečností má soud za prokázané, že žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli ve smyslu § 2235 a následující občanského zákoníku nájemní smlouvu o nájmu bytu, která skončila uplynutím sjednané doby nájmu. Žalovaný nesplnil svoji povinnost dle § 2293 občanského zákoníku a čl. VIII. bodu 3. shora specifikované nájemní smlouvy, tj. vyklidit a vyklizený předat žalobci byt ke dni skončení nájmu. Z důvodu porušení této povinnosti musel vyklizení bytu zajistit žalobce za částku 17 614 Kč, která představuje škodu žalobce podle § 2913 občanského zákoníku. Žalobci rovněž vznikl nárok na úhradu úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s ohledem na prodlení žalovaného. Z těchto důvodů bylo podané žalobě v plném rozsahu vyhověno. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 731,75 Kč, přičemž tato částka představuje 71,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,8 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14,2 %). Žalobce totiž zavinil zastavení řízení v rozsahu částky 2 915 Kč. Soud zohlednil právní názor prezentovaný např. v rozhodnutí ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2077/14, podle něhož není na místě žalobci přiznat náhradu nákladů za právní zastoupení, když statutární města jsou dostatečně materiálně a personálně vybavena, aby byla schopna hájit svá práva i bez zastoupení advokátem. Z těchto důvodů soud jako účelný náklad tohoto řízení považoval pouze náhradu odpovídající soudnímu poplatku ve výši 822 Kč a dvě náhrady po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř. (předžalobní výzva a podání žaloby). 8. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem, soud stanovil ke splnění povinností běžnou třídenní lhůtu.