21 C 139/2022-65 — Okresní soud Plzeň-město

1. Původní žalobce, [celé jméno původního účastníka], narozený dne [datum], zemřelý dne [datum], naposledy bytem [adresa žalobkyně] (dále jen původní žalobce), se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku ve výši 13 421 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva a související dohoda o prodeji zůstatkového zboží. Touto smlouvou byl realizován prodej novinového stánku nacházejícího se v ulici [ulice] v [obec] na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], o celkové ploše 3,80 m2. Zároveň byla uzavřena dohoda o prodeji zůstatkového zboží, které bylo ponecháno v předmětném novinovém stánku, a to za kupní cenu 13 421 Kč, která měla být uhrazena do [datum]. Jelikož tak žalovaný neučinil ani po urgencích původního žalobce, vyzval jej právní zástupce původního žalobce upomínkou ze dne [datum] k úhradě dlužné částky. 2. Usnesením Okresního soudu Plzeň – město ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo řízení s ohledem na úmrtí původního žalobce přerušeno do pravomocného skončení řízení o pozůstalosti sp. zn. [spisová značka], které bylo vedeno u zdejšího soudu. Usnesením Okresního soudu Plzeň – město ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto o pokračování v řízení s nynější žalobkyní. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Původní žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, žalovaný se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřil, a soud proto předpokládal jeho konkludentní souhlas (§101 odst. 4 o. s. ř.), věc projednal a rozhodl na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, neboť žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a na svoji obranu ničeho neuváděl. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z kupní smlouvy ze dne [datum] a z dohody o prodeji zůstatkového zboží soud zjistil, že původní žalobce se zavázal převést vlastnické právo k výše specifikovanému novinovému stánku, včetně veškerých součástí a příslušenství (článek III. kupní smlouvy) a žalovaný se zavázal uhradit za zůstatkové zboží částku ve výši 13 421 Kč nejpozději do [datum]. Z tvrzení žalobce za situace, kdy žalovaný netvrdil ani neprokazoval opak, vzal soud za prokázané, že žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího archu k této ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván prostřednictvím právního zástupce žalobce. 6. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 7. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť shledal nárok žalobkyně důvodný. Mezi původním žalobcem a žalovaným byla uzavřena kupní smlouva na novinový stánek, jehož součástí bylo zůstatkové zboží. Strany si ve smlouvě dohodly, že původní žalobce převede vlastnické právo k tomuto stánku na žalovaného včetně všech součástí a příslušenství (tzn. koupě úhrnkem), přičemž kupní cena za zůstatkové zboží, včetně její splatnosti, byla následně sjednána v samostatné dohodě. Jelikož žalovaný takto dohodnutou kupní cenu nezaplatil, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 850 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 13 421 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, návrh ve věci samé) a z částky 830 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva v rozsahu toliko ½ strany A4) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. 10. Lhůty k plnění z tohoto rozsudku byly žalovanému stanoveny jako obecné třídenní podle § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.