21 C 58/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 1 620 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 141,85 Kč, s odůvodněním, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaný splnil dne [datum] a dle zákonné úpravy se tak stal poplatníkem televizního poplatku. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil měsíční televizní poplatky za období od ledna do prosince roku 2022, proto žalovaný dluží ke dni podání žaloby na jistině dluhu částku ve výši 1 620 Kč (12 x 135 Kč) a na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení částku 141,85 Kč z titulu prodlení žalovaného s úhradou televizních poplatků. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes písemné výzvy ze strany žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě souhlasila žalobkyně s projednáním věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, žalovaný se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřil a soud proto předpokládal jeho konkludentní souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř, věc projednal a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Podle § 2 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu. 5. Dle § 3 odst. 2 shora citovaného zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 6. Dle § 6 shora citovaného zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 7. Dle § 8 odst. 2 shora citovaného zákona je poplatník povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal. 8. V dané právní věci má soud za zjištěné listinnými důkazy žalobkyně (přihláškou poplatníka z prosince roku 2017, výzvou k plnění ze dne [datum]), za situace, kdy žalovaný netvrdil ani neprokazoval opak, že se tento stal poplatníkem televizního poplatku za výše uvedené období, aniž by zaplatil poplatek. Žalovaný na výzvu k zaplacení dlužného poplatku nereagoval. Z přehledu neuhrazených předpisů má tedy soud za zjištěné, že žalovaný dluží žalobkyni měsíční televizní poplatky za shora specifikované období v celkové výši 1 620 Kč. Žalovaný se vždy od 16. dne příslušného kalendářního měsíce, za který dluží poplatek ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ocitl v prodlení se zaplacením dlužné částky, proto soud shledal oprávněným nárok žalobkyně včetně příslušenství žalované jistiny, a to ve formě zákonného úroku z prodlení, jehož výše odpovídá úpravě obsažené ve vládním nařízení č. 351/2013 Sb. v platném znění. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 620 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 141,85 Kč (vždy z částky 135Kč v příslušné výši za období ode dne následující po splatnosti jednotlivých částek až do [datum] ve všech případech). 9. Žalobkyni, která byla ve věci plně úspěšná, náleží plná náhrada nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a dále v paušální náhradě ve výši 200 Kč, určené podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony podle ustanovení § 1 odst. 3 písm. a) citované vyhlášky (výzva k plnění a sepis žaloby), vždy ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 1 citované vyhlášky. Soud uvádí, že náklady na právní zastoupení advokátem v předmětném sporu nebyly přiznány s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. US 3344/2012, neboť soud má za to, že s ohledem na předmět sporu, když se jedná o žalobu na ustáleném vzoru, je v možnostech žalobkyně pověřit k podání žaloby pracovníky právního útvaru žalobkyně tak, aby si žalobkyně činnost spojenou se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Předání příslušné agendy jakékoliv z advokátních kanceláří postrádá v tomto případě racionální smysl a taktéž účelnost. Hradit náklady je žalovaná povinna v rozsahu jejich účelného vynaložení, což v tomto případě soud neshledal, a proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení toliko dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., jako kdyby advokátem v řízení zastoupena nebyla. 10. O lhůtách k plnění z tohoto rozsudku bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když tyto soud určil jako běžné třídenní.