28 C 138/2022-41 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 25. 4. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 1 530 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná cestovala dne 15. 2. 2022 dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní, a to metrem linkou C, přičemž se při přepravní kontrole neprokázala platným jízdním dokladem, neuhradila tak stanovené jízdné. Žalované tak vznikla zákonná povinnost uhradit jízdné ve výši 30 Kč a s ohledem na porušení povinnosti žalované, taktéž uhradit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč představující smluvní pokutu. 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 10. 2022 č. j. 28 C 138/2022 – 23 byl žalované ustanoven opatrovník, neboť se jedná o osobu nezletilou, která není v řízení řádně zastupována svými zákonnými zástupci (zákonní zástupci byli zcela nekontaktní). 3. Opatrovník žalované se k žalobě vyjádřil tak, že v zájmu nezletilé by mělo být zohledněno, že rodiče mají rozhodující úlohu ve výchově dítěte s tím, že je pochybné, že dítě si z rodiny nese determinaci na celý život. Opatrovník žalované uvedl, že má za to, že nezletilé dítě by bylo uvedeným dluhem hendikepováno hned na počátku svého vstupu do života s tím, že rodiče mají povinnost vykonávat rodičovskou odpovědnost vůči dítěti způsobem a v míře odpovídající stupni vývoje dítěte. Opatrovník žalované však uvedl, že s ohledem na věk nezletilé má za to, že žalovaná měla mít již dostatečné rozumové schopnosti k posouzení důsledku cestování v městské hromadné dopravy bez platné jízdenky či dokladu a s ohledem na tuto skutečnost navrhla, aby nezletilé byla uložena povinnost uhradit alespoň částku za jízdné v městské hromadné dopravě. 4. Žalobkyně uvedla, že nárok považuje za oprávněný, avšak s ohledem na nikoliv plnou zletilost žalované je ochoten přistoupit ke snížení dluhu a nepožadovat vyjma soudního poplatku další náklad řízení a úrok z prodlení, kdy požadoval toliko jízdné, přirážku a soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, současně uvedl, že navrhuje, aby plnění bylo uloženo žalované v delší pariční lhůtě nebo ve splátkách. Dle názoru žalobkyně je uložení povinnosti zaplatit jízdné včetně přirážky a soudního poplatku výchovným, když si musí být i nezletilí vědomi toho, že za porušení povinnosti přichází negativní následek. 5. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a opatrovník žalované se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, když byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Z předložených listin má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když tyto skutečnosti vyplynuly ze zápisu o provedené přepravní kontrole, informací pro cestující, předžalobní výzvy, smluvní přepravní podmínky, tarif pražské integrované dopravy. 7. Dle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sbírky o drahách, pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného včetně přirážky k jízdnému, nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. 8. Podle § 37 odst. 6 tohoto zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 9. Podle § 2920 Občanského zákoníku, nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. Nebyl-li nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, má poškozený právo na náhradu, je-li je to spravedlivé se zřetelem majetkovým poměrům škůdce a poškozeného. 10. Podle čl. III Úmluvy o právech dítěte platí, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkajících se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociálně péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Stát je povinen zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů, zákonných zástupců nebo jiných jednotlivců právně za něho odpovědných a činí proto všechna potřebná zákonodárná a správní opatření. 11. Podle § 880 Občanského zákoníku, rodičovskou odpovědnost týkajících se osoby dítěte vykonávají rodiče způsobem a v míře odpovídající stupni vývoji dítěte. 12. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 1775/14 soud dospěl k závěru, že nezletilá žalovaná, které bylo v době jízdy bez platné jízdenky téměř 17 let, byla způsobilá k tomu, aby mohla nástupem do dopravního prostředku uzavřít platnou přepravní smlouvu s vědomím, že jí tím vzniká povinnost zaplatit stanovené jízdné. Žalovaná tak nástupem do vozidla uzavřela ve smyslu § 2550 Občanského zákoníku se žalobkyní smlouvu o přepravě, kdy rozumová a sociální vyspělost žalované s ohledem na její věk platné uzavření smlouvy umožňovaly. Soud je taktéž toho názoru, že žalovaná mohla chápat či chápala i to, že v případě porušení povinnosti zaplatit jízdné za použití dopravního prostředku je toto sankcionováno, avšak její představa o výši a druhu sankce mohla býti vzhledem k jejímu věku nekonkrétní. Výše jízdného 30 Kč je částkou, kterou mohla žalovaná disponovat a která byla pro finanční gramotnost žalované částkou uchopitelnou a zařaditelnou do kontextu ekonomického prostoru žalované. S ohledem na to, že jak nezletilá žalovaná, tak její zákonní zástupci byli nekontaktní, soud neměl možnost zjistit, zda přirážka k jízdnému představující smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč byla taktéž pro žalovanou dostupná či nikoliv. Soud tak vychází z toho, že nezletilá osoba, která nemá možnost výdělku, nemá v podstatě jakoukoliv reálnou možnost ovlivnit to, zda a kdy budou její závazky uhrazeny. Bylo by od soudu pokrytecké, kdyby ignoroval reální svět a vycházel z toho, že v rodinách je naprosto samozřejmé, že úhradu závazků dětí zajistí jejich rodiče ze svého majetku. Podle soudu by bylo v rozporu se zájmem každého dítěte, byť blízkého věku zletilosti ve smyslu čl. III Úmluvy o právech dítěte, kdyby soud ukládal dítěti v důsledku jeho černé jízdy sankci v podobě přirážky k jízdnému, aniž je na jisto postaveno, zda vůbec dítě má reálnou možnost tuto přirážku zaplatit a zamezit tak růstu příslušenství s ní spojeným, kdy si dítě není schopno vydělat prostředky na její úhradu. Soud tedy shrnuje to, že pokud dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela přepravní smlouvu se žalobkyní, byla způsobilá zavázat se k úhradě jízdného a nebyla způsobilá vzhledem ke své rozumové vyspělosti k převzetí závazku k úhradě sankce, vzniklo žalobkyni toliko právo na zaplacení jízdného ve výši 30 Kč z titulu uzavření přepravní smlouvy. Pokud jde o přirážku k jízdnému, která má povahu smluvní pokuty, jež plní preventivní funkci a má odrazovat pasažéry od černé jízdy, soud žalobu zamítl a to s ohledem na zájmy žalované jako nezletilého dítěte, které je třeba chránit. Navíc je soud zcela přesvědčen o tom, že takovéto rozhodnutí nebude mít na majetkové poměry žalobkyně žádný vliv. Soud tak spolu s jistinou dluhu soud uložil žalované taktéž povinnost zaplatit i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 Občanského zákoníku, když soud je zcela přesvědčen o tom, že je v možnostech žalované řádně částku 30 Kč včetně zákonného příslušenství uhradit řádně a včas aby se vyhnula případnému vykonávacímu řízení. 13. S ohledem na to, že nebylo zjištěno, že by převážně úspěšnější žalované vznikly náklady řízení, soud rozhodl tak, že žádnému účastníku náklady nepřiznal.