28 C 20/2023-53 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 6. 10. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 101 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 3. 12. 2021 uznal žalovaný svůj závazek vůči žalobci v částce 101 500 Kč za dlužný nájem ke dni 3. 12. 2021 a tuto dlužnou částku se zavázal uhradit žalobci nejpozději do 31. 5. 2022. Žalovaný však neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listin má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobce obsaženými v žalobě, když tvrzené skutečnosti vyplynuly z písemného uznání závazku ze dne 3. 12. 2021 a dále z předžalobní výzvy ze dne 22.9.2022 včetně podacího archu z téhož dne. 5. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. 6. V daném případě soud po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný platně uznal svůj dluh ve výši 101 500 Kč představující dlužné nájemné vůči žalobci a zavázal se jej uhradit nejpozději do 31. 5. 2022 Tyto skutečnosti žalovaný nijak nesporoval. Žalovaný tedy uznal písemně dluh určený co do důvodu i výše podle ustanovení § 2053 Občanského zákoníku, proto se uplatní domněnka trvání dluhu v době jeho uznání, tj. k 3. 12. 2021 a na žalovaného tak přešlo důkazní břemeno o případné neexistenci dluhu či jeho odlišné výši. Žalovaný ani v tomto směru žádné tvrzení ani důkazy neoznačil. Soud tedy žalobě vyhověl a to včetně požadovaného příslušenství, když tím, že žalovaný řádně a včas nehradil, dostal se do prodlení (§ 1970 Občanského zákoníku). 7. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, proto mu podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů tohoto řízení. Tyto náklady se stávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 060 Kč dle zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ze 3 úkonů právní služby po 5 180 Kč dle § § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), ze 3 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. K nákladům řízení dále náleží částka představující 21 % DPH ve výši 3 452,40 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř). Celkem náklady řízení vynaložené žalobkyní činí 23 952,40 Kč 8. V obou případech ke splnění povinnosti žalovanému byla ustanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.