28 C 400/2022-23 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 14. 10. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 1 215 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník k hrazení televizních poplatků. Žalovaná tuto povinnost splnila dne 9. 3. 2021, avšak poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za období od říjen 2021 do června 2022 neuhradila, a to ani poté, co byla ze strany žalobkyně k jejich uhrazení upomínána. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Podle § 7 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, jenž se fyzická osoba stala poplatníkem. 5. Podle § 10 téhož zákona, nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatku, ani na základě výzvy české televize, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení, určeného předpisy občanského práva. 6. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků soud zjistil, že žalovaná je od měsíce březen 2021 přihlášena jako poplatník za užívání televizního přijímače. Žalované tímto vznikla povinnost stanovená v § 7 zákona č. 348/2005 Sb., tj. platit televizní poplatek ve výši stanovené prováděcím předpisem, tedy ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaná však tento poplatek počínaje říjen 2021 do června 2022 neuhradila, což vyplývá z přehledu nezaplacených předpisů předložených žalobkyní. Žalovaná tento poplatek neuhradila ani poté, co byla ze strany žalobkyně opakovaně k jeho uhrazení upomínána. Bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. Soud proto vycházel z důkazů shora uvedených a posoudil žalobu jako zcela důvodnou, jak co do požadované jistiny, tak co do úroků z prodlení, když tento požadavek žalobkyně je v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku. 7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí náleží plná náhrada nákladů řízení, v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady činní částku 500 Kč a spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a dále v paušální náhradě v paušální výši určené podle Vyhlášky č. 254/2015 za jeden úkon podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky (sepis žaloby) ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 2 vyhlášky. Soud uvádí, že náklady na právní zastoupení advokátem v předmětném sporu nebyly přiznány s odkazem na nález Ústavního soudu spisové značky I. ÚS 3344/12, když soud má za to, že s ohledem na předmět sporu, když se jedná o žalobu na ustáleném vzoru, je v možnostech žalobkyně pověřit k podání žaloby pracovníky právního útvaru žalobce tak, aby si žalobce činnost spojenou se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečoval sám. Předáním příslušné agendy jakékoliv advokátní kanceláři postrádá racionální smysl a soud takto vynaložené náklady neshledává jako účelně vynaložené. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů podle § 151 odst. 3 jako by advokátem v řízení zastoupena nebyla. 8. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.