30 C 365/2022-72 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 9. 7. 2022 ve znění jeho pozdějších doplnění se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 17 615 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zjistila, že žalovaný je vlastníkem vozidel [registrační značka], resp. [registrační značka], resp. [anonymizováno] [číslo], [příjmení]: [anonymizováno], resp. [příjmení]: [anonymizováno], resp. [příjmení]: [anonymizováno] o objemu válců nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, resp. nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, resp. nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, přičemž vozidla vedená v příslušném registru vozidel neměla v období od 6. 6. 2019 do 30. 11. 2019, resp. od 1. 6. 2020 do 30. 9. 2020, resp. od 30. 11. 2020 do 10. 2. 2021, tedy po dobu 178 dnů, resp. 122 dnů, resp. 73 dnů, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně pak dále uvedla, že čerpá data z Centrálního registru vozidel, a to podle přesně zákonem stanoveného postupu, když tato data jsou předávána v elektronické podobě dle § 15 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb. S ohledem na shora uvedené je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 6 230 Kč, resp. 7 930 Kč, resp. 2 555 Kč, když denní sazba příspěvku činí 35 Kč u automobilu s objemem válců nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, resp. 65 Kč u automobilu s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, přičemž doba, za kterou vozidla nebyla pojištěna, činí 178 dnů, resp. 122 dnů, resp. 73 dnů. Dále pak žalobkyně požaduje i náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. v částce 3x 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nákladů na jeho uplatnění výzvou, přičemž ve výzvě byla žalovanému poskytnuta zákonná lhůta 30 dnů pro zaplacení, resp. popření pasivní legitimace, která marně uplynula, proto žalobkyně zaslala žalovanému upomínku k úhradě dlužné částky zákonného příspěvku nepojištěných. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně na celkový dluh ve výši 17 615 Kč dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K projednání věci bylo u zdejšího soudu nařízeno ústní jednání na den 16. 3. 2023, ze kterého se žalobkyně a její zástupkyně řádně a včas omluvily, přičemž zároveň souhlasily s projednáním věci v jejich nepřítomnosti, když žalovaný, kterému bylo předvolání k ústnímu jednání řádně a včas doručeno na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel, se jednání bez včasné a důvodné omluvy nezúčastnil. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Po provedeném dokazování a právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Z tvrzení žalobkyně a z výpisu z centrálního registru vozidel, resp. z usnesení zdejšího soudu ze dne 7. 9. 2017 sp. zn. 29 D 309/2017 má soud za prokázané, že žalovaný byl v rozhodné době (od 6. 6. 2019 do 30. 11. 2019, resp. od 1. 6. 2020 do 30. 9. 2020, resp. od 30. 11. 2020 do 10. 2. 2021) vlastníkem a provozovatelem shora specifikovaných vozidel. Žalobkyně pak prokázala výzvami a poštovními dodejkami, že žalovaného vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku ve výši 6 230 Kč, resp. 7 930 Kč, resp. 2 555 Kč. Zároveň k úhradě stanovila 30 denní lhůtu s odvoláním na ustanovení § 24c zákona č. 168/1999 Sb., když v souvislosti s tímto dále uvedla, že vozidla žalovaného nebyla v období uvedeném shora pojištěna dle výše uvedeného zákona. K úhradě shora uvedených částek pak žalovaného opakovaně vyzývala. Soud dále uvádí, že lhůtu 30 dnů v souladu s ustálenou judikaturou nepovažuje za prekluzivní, a proto žalovaný měl právo tvrdit či prokazovat v rámci soudního řízení, že v rozhodné době nebyl vlastníkem či provozovatelem předmětných vozidel, tj. že je neprovozoval v rozporu se zákonem uvedeným shora, což žalovaný neučinil. S ohledem na shora uvedené tedy vznikla žalovanému dle shora citovaného zákonného ustanovení povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek v celkové výši 17 615 Kč. Zároveň žalobkyni vzniklo právo i na úhradu poplatků spojených s mimosoudním uplatněním práva ve výši 3x 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 900 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 2 252 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Nad rámec shora uvedené soud doplňuje, že žalobkyni nebyla přiznána odměna za zaslání doplňujících písemných vyjádření, když tato obsahovala skutečnosti a důkazy, které již měly být součástí, resp. přílohou samotného žalobního návrhu.