30 C 76/2023-54 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 9. 11. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 26 742 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zjistila, že žalovaná je vlastníkem osobního vozidla [registrační značka], resp. [registrační značka], resp. [registrační značka], resp. [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] [bankovní účet], [příjmení]: [anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno], [příjmení]: Z [bankovní účet] o objemu válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, resp. nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, resp. nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, resp. nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, přičemž vozidla vedená v příslušném registru vozidel neměla v období od 28. 10. 2019 do 3. 3. 2021, resp. od 19. 11. 2019 do 29. 2. 2020, resp. od 14. 6. 2020 do 14. 9. 2020, resp. od 9. 2. 2021 do 5. 5. 2021 tedy po dobu 180 dnů, resp. 103 dnů, resp. 93 dnů, resp. 86 dnů uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně pak dále uvedla, že čerpá data z Centrálního registru vozidel, a to podle přesně zákonem stanoveného postupu, když tato data jsou předávána v elektronické podobě dle § 15 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb. S ohledem na shora uvedené je tak žalovaná povinna zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 8 406 Kč, resp. 6 695 Kč, resp. 6 045 Kč, resp. 4 042 Kč, když denní sazba příspěvku činí 47 Kč, resp. 65 Kč, resp. 65 Kč, resp. 47 Kč u automobilu s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, resp. nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, resp. nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, resp. nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, přičemž doba, za kterou vozidla nebyla pojištěna, činí 180 dnů, resp. 103 dnů, resp. 93 dnů, resp. 86 dnů. Dále pak žalobkyně požaduje i náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. v částce 5x 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zákonného příspěvku nákladů na jeho uplatnění výzvou, přičemž ve výzvě byla žalované poskytnuta zákonná lhůta 30 dnů pro zaplacení, resp. popření pasivní legitimace, která marně uplynula, proto žalobkyně zaslala žalované upomínku k úhradě dlužné částky zákonného příspěvku nepojištěných. Žalovaná i přes předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně na celkový dluh ve výši 26 742 Kč dosud ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 4. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Z tvrzení žalobkyně a z výpisu z centrálního registru vozidel má soud za prokázané, že žalovaná byla v rozhodné době (od 28. 10. 2019 do 3. 3. 2021, resp. od 19. 11. 2019 do 29. 2. 2020, resp. od 14. 6. 2020 do 14. 9. 2020, resp. od 9. 2. 2021 do 5. 5. 2021) vlastníkem a provozovatelem shora specifikovaných vozidel. Žalobkyně pak prokázala výzvou a poštovní dodejkou, že žalovanou vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku ve výši 8 406 Kč, resp. 6 695 Kč, resp. 6 045 Kč, resp. 4 042 Kč. Zároveň k úhradě stanovila 30 denní lhůtu s odvoláním na ustanovení § 24c zákona č. 168/1999 Sb., když v souvislosti s tímto dále uvedla, že vozidlo žalované nebylo v období od 28. 10. 2019 do 3. 3. 2021, resp. od 19. 11. 2019 do 29. 2. 2020, resp. od 14. 6. 2020 do 14. 9. 2020, resp. od 9. 2. 2021 do 5. 5. 2021 pojištěno dle shora uvedeného zákona. K úhradě shora uvedené částky pak žalovanou opakovaně vyzvala. Soud dále uvádí, že lhůtu 30 dnů v souladu s ustálenou judikaturou nepovažuje za prekluzivní, a proto žalovaná měla právo tvrdit či prokazovat v rámci soudního řízení, že v rozhodné době nebyla vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla, tj. že jej neprovozovala v rozporu se zákonem uvedeným shora, což žalovaná neučinila. S ohledem na shora uvedené tedy vznikla žalované dle shora citovaného zákonného ustanovení povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 8 406 Kč, resp. 6 695 Kč, resp. 6 045 Kč, resp. 4 042 Kč. Zároveň žalobkyni vzniklo právo i na úhradu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 5x 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 070 Kč, ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 900 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 2 522 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.