34 C 107/2023-20 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 19 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 19 500 Kč od 4. 8. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 26. 5. 2022 uzavřela se žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 3. 8. 2022. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % denně za každý den čerpání úvěru, celkem v částce 7 000 Kč. Žalovaný však úvěr nesplatil, dluží na jistině 10 000 Kč a na úroku 7 000 Kč. Dále si strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou některé splátky, žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, smluvní pokuta tak činí 2 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud vyšel z listin předložených žalobkyní a z nich vzal za prokázané, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dne 26. 5. 2022, v níž se zavázaly na straně žalobkyně poskytnout na požádání žalovaného úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 3. 8. 2022 a zavázal se hradit úrok ve výši 1 % denně. Současně si strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s tou kterou splátkou úvěru. Dne 13. 9. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila ho, že nebude-li dobrovolně uhrazeno, obrátí se na soud se žalobou. 4. Po právní stránce soud vyšel z § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného peněžní prostředky do určité výše a žalovaný se je zavázal vrátit společně s úroke, dále podle § 2048 o. z., neboť si strany pro případ porušení smluvené povinnosti žalovaným sjednaly povinnost zaplatit smluvní pokutu. Žalobkyní označený poplatek v částce 7 000 Kč je třeba vnímat jako cenu za půjčení peněz, tedy smluvený úrok. Úrok tak činil 365 % ročně z poskytnutých peněz a u úvěrů s délkou splatnosti kolem jednoho roku by takto vysoký úrok zcela jistě neobstál při hodnocení mravnosti jeho výše a nezbylo by, než jej posoudit jako neplatný. Nicméně s ohledem k tomu, že v posuzovaném případě se jednalo o úvěr s velmi krátkou dobou splatnosti, tedy úvěr s vyšší mírou rizika (na rizikovost úvěru lze usuzovat i z chování žalované, která na úvěr nic nezaplatila) a nižším výnosem, nebyla sjednaná výše úroku shledána soudem jako neplatná. Byť smluvený úrok má sloužit ke generování zisku, z něhož mají být kryty i provozní náklady poskytovatele úvěru, tak není možné přistupovat k hodnocení mravnosti výše smluveného úroku mechanicky. Jestliže by například poskytovatel úvěru požadoval celkem obvyklý roční úrok ve výši 30 %, činil by kapitalizovaný úrok za smluvené období přibližně 100 Kč. Jelikož u každého úvěru je zapotřebí kalkulovat s minimálními náklady na vyhodnocení požadovaného úvěru i na realizaci obchodu v řádu minimálně nižších stokorun, je zřejmé, že požadavek na úrok ve výši 100 Kč u takto krátkodobého úvěru neobstojí. Byť výši smluveného úroku je třeba v tomto konkrétním případě vnímat jako hraniční, při hodnocení platnosti obstála. Jelikož žalovaný nezaplatil při splatnosti, ocitl se podle § 1968 věty první o. z. v prodlení a žalobkyni proto vzniklo žalobkyni právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 500 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.