34 C 139/2023-17 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 5 818,38 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. 2. Soud vzal za prokázané, že [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne 3. 8. 2020 úvěrovou smlouvu, v níž projevily vůli zavázat se na straně [právnická osoba] poskytovat i opakovaně na požádání žalované peněžní prostředky do výše 5 000 Kč a na straně žalované tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 18,9 % ročně z dlužné částky. Ve smlouvě bylo sjednáno, že [právnická osoba], je oprávněna vyzvat žalovanou k zaplacení celého úvěru, překročí-li žalovaná úvěrový limit a překročení nevyrovná bez zbytečného odkladu. Žalovaná čerpala úvěr do výše 5 727,68 Kč, nepovolené překročení úvěrového limitu přes upomínky [právnická osoba], nevyrovnala. [právnická osoba], vyzvala žalovanou k zaplacení celého kontokorentu do 2. 12. 2021. Dne 18. 7. 2022 oznámila [právnická osoba], žalované, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 30. 1. 2023 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a upozornila ji, že nebude-li uhrazeno dobrovolně, obrátí se na soud se žalobou. 3. Po právní stránce soud vyšel z § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdkyně žalobkyně oprávněně zesplatnila úvěr, neboť se žalovaná ocitla v prodlení s vyrovnáním nepovoleného překročení úvěrového limitu. Nezaplatila-li žalovaná svůj dluh k 2. 12. 2021, ocitla se ode dne následujícího v prodlení podle § 1968 věty první o. z. a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o právní nástupnictví, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky, soud se smlouvou o postoupení pohledávky nebyl povinen zabývat (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1796/2009, ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5427/2007 a ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2969/2011). 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 818,38 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.