34 C 78/2023-11 — Okresní soud Plzeň-město

1. Předmětem řízení byl žalobcem uplatněný procesní nárok na zaplacení částky 4 045,60 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. 2. Soud vzal za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 23. 9. 2020 smlouvu o ubytování, na základě které bylo žalovanému poskytnuto přechodné ubytování a obvyklé služby s tím spojené v ubytovací jednotce žalobce č. 604 v objektu ubytovny [jméno] v [obec] na dobu od 23. 9. 2020 do 23. 12. 2020 a žalovaný se zavázal zaplatit za ubytování a za služby s tím spojené částku 180 Kč za den vždy do posledního dne daného měsíce. Pro případ, že tak neučiní, se zavázal platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Za listopad 2020 tak měl zaplatit 6 128 Kč do 30. 11. 2020, za prosinec 2020 částku 7 214 Kč do 31. 12. 2020, přičemž za oba měsíce zaplatil až 3. 2. 2021. V ubytovně pobýval i v době od 24. 12. 2020 do 13. 1. 2021, za tuto dobu zaplatil dne 3. 2. 2021 částku 333 Kč a k zaplacení mu zbývá 3 402 Kč Smluvní pokuta z částky 6 128 Kč za dobu od 1. 12. 2020 do 3. 2. 2021 činí 398,32 Kč a z částky 7 214 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do 3. 2. 2021 částku 245,28 Kč. Žalobce dne 3. 11. 2022 žalovaného vyzval k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornil ho, že nebude-li zaplaceno dobrovolně, obrátí se na soud se žalobou. 3. Pohledávka na zaplacení zákonných úroků z prodlení za měsíce listopad a prosinec 2020 má oporu v § 2326 o. z., neboť žalobce se zavázal poskytnout žalovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu a žalovaný se zavázal zaplatit žalobci za ubytování a služby s tím spojené, ocitl se v prodlení s jejich zaplacením ve smyslu § 1968 věty první o. z. a žalobci proto vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nároky na zaplacení smluvních pokut za uvedené prodlení mají oporu v § 2048 o. z., neboť strany si pro případ porušení smluvené povinnosti sjednaly smluvní pokutu a určily způsob, jak se určí její výše. Žalovaný za ubytování zaplatil s prodlením, a proto je povinen k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Nárok na zaplacení částky 3 402 Kč je bezdůvodným obohacením, neboť se žalovaný ve smyslu § 2991 o. z. na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil. Tím, že po zániku právního poměru z ubytovací smlouvy protiprávně užíval cizí hodnotu, je proto povinen k zaplacení bezdůvodného obohacení. 4. K obraně žalovaného soud uvádí, že není oprávněn„ pozastavit“ řízení z toho důvodu, že se žalovaný nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, ani z důvodu jeho nemajetnosti, ani rozložení plnění do splátek dle § 160 o. s. ř., kdy žalovaný dle svého vyjádření je bez finančních příjmů a tudíž by nemohl hradit ani splátky. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.