36 C 205/2023-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaných zaplacení částky 46 145 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalobce je fyzickou osobou a vlastníkem bytové jednotky [číslo] nacházející se v budově [adresa], umístěné na pozemcích parc. [číslo] o výměře [výměra], druh – zastavěná plocha a nádvoří, a parc. [číslo] o výměře [výměra], druh – zastavěná plocha a nádvoří, v obci a k.ú. [obec], zapsané v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví]. Žalovaní jsou fyzickými osobami a nájemci bytové jednotky [číslo] ve vlastnictví žalobce, dle nájemní smlouvy podepsané dne 30. 1. 2022 mezi žalobcem a žalovanými. Žalovaní mají trvalé bydliště v ČR hlášené na adrese [adresa žalovaného, žalované a žalovaného]. Od 30. 1. 2022 prokazatelně užívají bytovou jednotku žalobce, která se nachází na doručovací adrese [adresa žalovaného, žalované a žalovaného], kam jim je též doručována pošta od žalobce. Naposledy doručoval právní zástupce žalobce žalovaným na uvedenou doručovací adresu upomínku před podáním žaloby ze dne 4. 1. 2023, která byla uložena na poště jako nevyzvednutá. Žalovaní jsou tedy na této doručovací adrese známí i doručovacímu orgánu a mají označenou schránku. Žalovaní jsou na základě čl. IV odst. 1 nájemní smlouvy povinni hradit nájemné za užívání předmětné bytové jednotky [číslo] ve výši 11.000 Kč měsíčně. Žalovaní svou povinnost k hrazení nájemného neplní řádně a včas a ke dni podání této žaloby dluží žalobci i přes četné upomínky a sliby zaplacení na nájemném částku ve výši 44.000 Kč, a to z titulu zcela neuhrazeného nájemného za měsíce říjen 2022 až leden 2023 (4 × 11.000 Kč). Splatnost nájemného je stanovena k 25. dni měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, za které je nájemné hrazeno. Žalobce má dle čl. IV. odst. 9 nájemní smlouvy ze dne 30. 1. 2022 blíže specifikované shora v rámci uplatněného nároku na nájemné nárok, v případě prodlení žalovaných s plněním peněžitého dluhu dle nájemní smlouvy, na smluvní pokutu ve výši 0,05% z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Smluvní pokuta za dobu prodlení žalovaných s placením nájemného k dnešnímu dni 15. 2. 2023 činí částku ve výši 2.145 Kč Smluvní pokuta nebyla do dnešního dne uhrazena, a proto je nárokována jako druhý dílčí nárok touto žalobou.“ Žalovaní byli vyzváni k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 4. 1. 2023. 2. Žalovaní se k podané žalobě nevyjádřili. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení ústního jednání za použití ust. § 115a o. s. ř., neboť se žalobkyně ani žalovaní nevyjádřili, zda s takovým postupem soudu souhlasí, pročež soud dovozoval za užití ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich souhlas. Žaloba i výzvy byly žalovaným v souladu s ust. § 46b o. s. ř. zasílány na adresy evidované v registru obyvatel. 4. Z obsahu žalobkyní předložených listinných důkazů vyplývá tento skutkový stav. Žalobkyně coby vlastnice shora uvedené nemovitosti uzavřela se žalovanými dne 30. 1. 2022 nájemní smlouvu k nemovitosti, ve které se zavázala přenechat žalovaným byt k užívání po dobu trvání smlouvy (1. 2. 2022 do 31. 1. 2023) a žalovaní se zavázali za užívání bytu hradit žalobkyni nájemné ve výši 11 000 Kč měsíčně splatné vždy předem nejpozději do 25. dne měsíce předcházejícího měsíci, za který se nájemné hradí. Nájemci složili žalobkyni jistotu ve výši 11 000 Kč. Strany si v nájemní smlouvě ujednaly, že v případě prodlení nájemců s plněním peněžitého dluhu ze smlouvy vzniká žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení (výpis z katastru nemovitostí, nájemní smlouva z 30. 1. 2022, příloha č. 1 k nájemní smlouvě). Předžalobní výzvou ze dne 4. 1. 2023 byli žalovaní zástupcem žalobkyně vyzváni k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možné soudní uplatnění pohledávky. Žádné jiné důkazy nebyly soudu předloženy. <i>5. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to nájemné.</i> <i>6. Podle § 2246 odst. 1 o. z. platí, že stany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.</i> <i>7. Podle § 2048 o. z. platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>8. Podle § 2254 odst. 1 o. z. platí, že ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného.</i> 9. Soud po konfrontování skutkových tvrzení s obsahem listin a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby. V řízení bylo spolehlivě zjištěno, že spolu strany uzavřely platnou nájemní smlouvu, ve které se žalovaní zavázali platit žalobkyni za užívání předmětu nájmu nájemné ve výši 11 000 Kč. Žalobkyně tvrdí, že žalovaní neuhradili nájemné za období měsíce října 2022 až ledna 2023, po kterou trvala nájemní smlouva uzavřená na dobu od 1. 2. 2022 do 31. 1. 2023. Negativní tvrzení se neprokazují a bylo tudíž na žalovaných, aby tato tvrzení žalobkyně vyvrátili, což se v řízení nestalo. Důvodným shledal soud i nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, když v řízení bylo zjištěno, že požadovaná smluvní pokuta ve výši 2 145 Kč vyhovuje limitům § 2254 o. z., když spolu se složenou jistotou ve výši 11 000 Kč nepřesahuje trojnásobek měsíčního nájemného. Právo na zaplacení úroků z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o. z., když žalovaní nezaplatili nájemná ve lhůtách splatnosti dle smlouvy (smluvní pokuta dle předžalobní výzvy). Výše úroků z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tudíž posoudil nárok žalobkyně důvodným a zavázal žalované rukou společnou a nerozdílnou k povinnostem specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 949,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 846 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 146 Kč sestávající z částky 2 980 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a jednoho půl úkonu (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 1 753,50 Kč. 11. O lhůtách plnění soud rozhodoval dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na pasivitu žalovaných neshledal žádné okolnosti k tomu, aby rozhodoval o delší lhůtě plnění či splátkovém kalendáři.