38 C 296/2023-28 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. 9. 2023 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 79 508,87 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] to elektronickým systémem prostřednictvím klientské zóny na internetových stránkách žalobkyně. K uzavření smlouvy došlo poté, kdy úvěruschopnost žalované byla prověřena jí poskytnutými doklady. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku s úroky v 72 splátkách po 3461 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15.tého dne. Žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas, nezaplatila splátku splatnou dne 15. 3. 2023. Žalobkyně proto žalované zaslala upomínku ze dne 20. 3. 2023, 5. 4. 2023 a vzhledem k tomu, že žalovaná splátku nedoplatila, úvěr zesplatnila dopisem ze dne 18. 8. 2023 a požadovala zaplacení celkem částky ve výši 79 508,87 Kč Lhůta uvedená v dopise pro zaplacení vyčísleného dluhu byla žalobkyní stanovena do 22. 9. 2023. 2. Svá tvrzení žalobkyně doplnila dále podáním ze dne 16. 10. 2023 (viz č.l. 11), v němž uvedla, že žalovaná zaplatila 3 461 Kč, tedy jedinou splátku. 1. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní. Soud v této věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, její souhlas se tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá. 3. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázaný tento skutkový stav. Žalobkyně je oprávněna k poskytování spotřebitelských úvěrů. Účastníci spolu jednali o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalovaná žalobkyni poskytla své osobní údaje, číslo občanského průkazu, kontaktní údaje, číslo účtu [bankovní účet] a též údaje k prověření schopnosti úvěr splácet, uvedla výši své mzdy, zaměstnavatele, počet vyživovaných osob, výši výdajů na bydlení a sázky, dále uvedla, že nemá žádné další závazky. Žalobkyně nedoložila žalovanou skutečně předložené doklady. Žalobkyně doložila dokument nazvaný spotřebitelská smlouva [číslo] který není žalovanou podepsán, ale je v něm uvedena IP adresa zařízení, tel. číslo zařízení, přesný čas a další informace týkající se elektronického ověření, datace je uvedena dnem [datum]. Ve smlouvě jsou obsažena ujednání, která korespondují s tvrzeními v žalobě. Dále žalobkyně doložila dokument nazvaný Příloha [číslo] – Smlouva o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno], na které taktéž není uveden ani žádný kód potvrzující podpis žalované, datace podpisu je [datum] (viz smlouva a předsmluvní informace CEPR a č.l. 12-15). Dále bylo prokázáno, že z účtu č. [bankovní účet] s názvem shodujícím se jménem žalované byla dne [datum] pod v.s. shodným s číslem smlouvy odeslána na účet č. [bankovní účet] platba ve výši 1 Kč nazvaná verifikace. Stejného dne [datum] byl žalované odeslán dopis nazvaný Potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce na adresu shodnou s trvalým pobytem žalované (viz. doklady o platbách a přípis v CEPR). Z tohoto přípisu a dále pak z předsmluvní informace je patrné, že částka ve výši 80 000 Kč bude zaslána tak, že na účet žalované bude zaplacena částka ve výši 23 771 Kč, částka ve výši 41 729 Kč bude zaplacena na účet žalobkyně za účelem úhrady úvěru vedeného u žalované pod [číslo] ze dne [datum] a částka ve výši 14 500 Kč bude použita na zaplacení nákladů žalobkyně. Této struktuře odpovídají i detaily plateb dle platebních příkazů. Následně byla žalovaná upomínána dopisy ze dne 20. 3. 2023 (viz CEPR), ze dne 5. 4. 2023 (viz CEPR) a dne 18. 8. 2023 byl žalované zaslán dopis – zesplatnění úvěru (viz CEPR). Dle tvrzení žalobkyně byla zaplacena jedna splátka ve výši 3461 Kč. 4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy závazek v podobě úročného úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském (úročeném) úvěru, když soud se předně zabýval tím, zda smlouva o úvěru není v rozporu s právními předpisy a zda tedy není absolutně neplatným právním jednáním a zda vůbec bylo prokázáno její uzavření. 5. Soud dospěl k závěru, že byla prokázána komunikace mezi účastníky i že tím, kdo s žalobkyní komunikoval, byla žalovaná, to je nepochybné s ohledem na doklady, které má žalobkyně k dispozici. Bylo též prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované pouze částku ve výši 23 771 Kč a částka 41 729 Kč byla použita na jiný dluh žalované vůči žalobkyni. Nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy, resp. smluv, které jsou žalobkyní předloženy. 6. Soud se dále zaměřil na to, zda bylo prokázáno, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů vyplývá, že si poskytovatel úvěru prověřoval příjmy žalované, ale nezohlednil skutečnost, že žalovaná má již dluhy přímo u žalobkyně (viz smlouva [číslo] ze dne [datum], i časová souvislost obou úvěrových smluv je poněkud zvláštní) a že na ně neupozornila, při posuzování schopnosti splácet dále žalobkyně nehodnotila výdaje žalované a ani nevysvětlila, jak tyto ověřovala. Ve svých tvrzeních se zaměřila spíše na obecná konstatování. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by byla řádně prověřena úvěruschopnosti žalované. 7. Dále pak se soud zabýval tím, zda by i v případě prokázání uzavření smlouvy, nebyl