39 C 197/2023-25 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 2. 6. 2023 a doplněnou dne 4. 9. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo uhradit částku 57 537,89 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a sjednaného úroku. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou 20. 8. 2013 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru. Součástí smlouvy byly též obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet. Na základě této smlouvy byla oprávněna žalovaná čerpat finanční prostředky až do úvěrového rámce 20 000 Kč, dne 19. 9. 2014 došlo k navýšení úvěrového rámce na částku 60 000 Kč. Tento úvěr mohl být čerpán právě prostřednictvím kreditní karty za sjednanou úrokovou sazbu 22,56% ročně. Žalovaná se zavázala splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Dále pak měla hradit poplatky v souladu s ceníkem účinným ke dni splatnosti, té které splátky. V průběhu trvání kartového úvěru však žalovaná neplnila své povinnosti a řádně nesplácela. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy využila svého práva a od smlouvy odstoupila, a to dopisem z 24. 5. 2022, zároveň vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení dlužné částky. Žalovaná částka je tvořena nesplacenou jistinou 56 721,89 Kč, smluvním úrokem 3 363,30 Kč, který byl kapitalizován do 11. 11. 2022, dále pak částkou 816 Kč, což představuje poplatky dle sjednané smlouvy, (přirůstá k jistině). Aktivní legitimaci dovozuje žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávek, kdy nejprve byla pohledávka postoupena společnosti [právnická osoba] dne 24. 11. 2022 na [právnická osoba] a.s., následně pak z této společnosti na žalobkyni smlouvou z 7. 12. 2022. K otázce posouzení schopnosti žalované úvěr splácet doplnila žalobkyně, že banka vyhodnotila žádost žalované běžným způsobem ověřování v dané době. Byly kontrolovány dostupné informace extérních i interních databází, včetně bankovního i nebankovního registru klientských informací, byla dotazována také databáze Ministerstva vnitra České republiky ohledně neplatných či odcizených dokladů, byla lustrována žalovaná také v rámci insolvenčního rejstříku. Při hodnocení příjmů a výdajů následně banka získala částku disponibilních zdrojů a na základě toho rozhodla o možném poskytnutí úvěru. Ve věci byl dne 28. 6. 2023 vydán elektronický platební rozkaz, ten byl však pro jeho nedoručení žalované usnesením z 25. 7. 2023 zrušen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud tedy jeho souhlas předpokládal. 3. Z předložených důkazů bylo ověřeno, že žalovaná požádala 20. 8. 2013 o poskytnutí úvěrového rámce do 20 000 Kč ke smlouvě [číslo]. Schopnost úvěr splácet byla zachycena v rámci protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, kde jsou vyhodnocovány příjmy žadatele, jeho pravidelné výdaje společně s náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum a náklady na bydlení. Dále jsou pak vyhodnocena rizika a je vytvořena také databáze záznamů dle insolvenčního rejstříku, black listu a registru externích úvěrů. Právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že po vyhodnocení podle interních předpisů dostala žalobkyně nabídku na základě průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 21 680 Kč (protokol o ověření úvěru schopnosti klienta). Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaná se prokazovala občanským průkazem platným do 13. 6. 2026 [číslo] uvedla svoji kontaktní adresu, email i telefonní spojení. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi [právnická osoba] a.s. (původní obchodní firma [právnická osoba]) dne 4. 12. 2001 pro zřízení a vedení běžného účtu pod č. [bankovní účet] s tím, že účet byl zřízen 4. 12. 2001. Podle protokolu dne 13. 12. 2001 převzala k tomuto bankovnímu účtu žalovaná také kreditní kartu a osobní elektronický klíč k bankovnictví. K přednastavení služeb pak došlo 13. 1. 2004 (protokoly o převzetí klíče a karty). Z listiny označené jako návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty bylo zjištěno, že tento byl podán 20. 8. 2013 elektronicky, kdy jej žalovaná podala prostřednictvím webového rozhraní a odsouhlasila individuálním kódem, který jí byl zaslán. Požádala o kreditní kartu s limitem do 20 000 Kč, kdy úroková sazba pro bezhotovostní transakce, stejně jako pro transakce při výběru hotovosti byla sjednána na 22,56% ročně. RPSN je uváděn 22,56%. V rámci návrhu na uzavření smlouvy je uveden i modelový příklad splácení při zohlednění pravidelných plateb za administraci spojenou s poskytnutým úvěrem, kdy je poplatek účtován částkou 59 Kč měsíčně. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek z 24. 11. 2022 mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] a.s., které předcházela smlouva uzavřená 29. 8. 2012 označená jako rámcová smlouva o postoupení pohledávek. Dále pak byla předložena smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 7. 12. 2022 uzavřená mezi [anonymizováno] [právnická osoba] a žalobkyní. Dopisem z 26. 5. 2022 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky celkem 60 901,19 Kč s tím, že s ohledem na nesplácení závazků byly prohlášeny všechny závazky žalované vůči [právnická osoba] za okamžitě splatné k 24. 5. 2022. Dopisem z 13. 12. 2022 bylo [právnická osoba] žalované oznámeno postoupení pohledávky s tím, že novým věřitelem se stala [právnická osoba] a.s. Tato společnost následně dne 23. 1. 2023 oznámila žalované, že pohledávku odkoupila společnost [právnická osoba], kdy této společnosti má být hrazeno 56 721,89 Kč. Žalobkyně oznámila postoupení pohledávky a zároveň vyzvala žalovanou k splacení dlužné částky prostřednictvím své právní zástupkyně dne 23. 1. 2023. V rámci této výzvy byla žalovaná upozorněna na možné vymáhání soudní cestou. Z informace [právnická osoba] ze dne 2. 12. 2022 bylo zjištěno, že k navýšení limitu kreditní karty [číslo] u žalované došlo 29. 1. 2014 na částku 40 000 Kč a 19. 9. 2014 na částku 60 000 Kč. Pohyby na kreditním úvěrovém účtu byly doloženy mimořádným výpisem z účtu za období od 1. 1. 2020 do 7. 12. 2022, ze které byl evidentní vznik dlužné částky. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly 4. S ohledem na dobu, kdy byla smlouva uzavřena, bylo třeba aplikovat tehdy platnou právní úpravu, tedy obchodní zákoník. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru (§ 497 obchodního zákoníku). 5. Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 504 obchodního zákoníku je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do 1 měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. 7. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, konkrétně [právnická osoba], vedla pro žalovanou běžný účet, byla jí vydána také platební karta. K její žádosti jí bylo umožněno, aby čerpala úvěrový limit původně do 20 000 Kč, následně v roce 2014 byl tento limit navýšen na 40 000 Kč a následně na 60 000 Kč. Jednalo se o bezúčelový úvěr s tím, že byly přesně sjednány podmínky pro jeho splácení i úročení, a to úrokovou sazbou 22,56% ročně. Zároveň se žalovaná zavázala hradit v souvislosti s poskytnutými finančními prostředky také další poplatky, mj. poplatek za vedení účtu. Žalobkyně prokázala jednak, že na ni přešlo právo vymáhat pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek, zároveň také prokázala, že žalovaná porušila své povinnosti a nehradila řádně a včas splátky, ke kterým se zavázala, proto došlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění pohledávky. Soud posoudil uzavřenou smlouvu jako platné právní jednání, kdy byly splněny podmínky pro poskytnutí úvěru dle obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Žalobkyně také zdůvodnila a osvětlila, jakým způsobem byla již v roce 2013 a 2014 prověřována schopnost žalované úvěr splácet, což soud považoval za dostatečné. Soud tedy dospěl k závěru, že je s ohledem na platnou úvěrovou smlouvu na místě žalobě vyhovět a uložil žalované dlužnou částku splatit, a to včetně sjednaného úroku a úroků z prodlení, a to s odkazem na § 1970 občanského zákoníku účinného ke dni počátku prodlení. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má tedy právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení