39 C 202/2023-15 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 30. 5. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit částku 10 688,62 Kč s přísl. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 5. 9. 2013 smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru č. [spisová značka] [číslo]. Žalované měl být poskytován kontokorent do výše 5 000 Kč, veden byl na účtu žalované č. [bankovní účet]. Za poskytnutí kontokorentu byl sjednán úrok 18% ročně, splatný měsíčně vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce. Splatné byly zároveň poplatky související s poskytnutím úvěru a poplatek za vedení účtu. Na účtu však vznikl nepovolený debetní zůstatek, který žalovaná ve sjednané lhůtě neuhradila, proto byla vyzvána 12. 8. 2020 k úhradě nepovoleného debetního zůstatku pod sankcí nesplatnění úvěru. Dlužná částka uhrazena nebyla, proto byl úvěr k 14. 8. 2020 zesplatněn a právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy o vedení účtu. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021, která byla uzavřena mezi [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizováno] [země]. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno 28. 12. 2021. Ve věci byl 12. 6. 2023 vydán elektronický platební rozkaz, tento však byl pro jeho nedoručení žalované usnesením ze dne 28. 7. 2023 zrušen. 2. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila a právní zástupkyně žalobkyně souhlasila již při podání žaloby. 3. Z předložených listin bylo ověřeno, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 3. 9. 2013 uzavřena smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru č. KPK/210954 [číslo], a to v souvislosti s vedením účtu, který pro žalovanou banka vedla. Bylo sjednáno, že kontokorent může být jednostranně zvyšován do maximální výše 150 000 Kč, stejně tak byla žalovaná informována o tom, že žalobkyně může úvěr snížit. Úroková sazba ke dni podpisu smlouvy činila 18% ročně. RPSN činila 19,73%. Žalovaná se jako klient zavázala platit poplatek za poskytnutí úvěru a dále pak pravidelný poplatek za zprávu a vedení účtu. Žalovaná byla povinna zajistit, aby kreditní obrat na účtu činil v každém tříměsíčním období částku minimálně ve výši 50% z výše úvěru a zajistit, aby součet hodnot vkladu činil částku minimálně ve výši úvěru. Smlouva byla uzavřena v souvislosti se smlouvou o zřízení a vedení konta pro mladé, která byla uzavřena také dne 3. 9. 2023. V souvislosti se zřízením účtu [číslo] bylo sjednáno internetové bankovnictví, mobilní bezpečností klíč, dále pak byla vydána platební karta [anonymizována dvě slova] se stanovenými limity. Z předložených výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalovaná se dostala do konečného zůstatku převyšujícího kontokorentní limit již v lednu 2017 částkou 128,78 Kč v souvislosti se zadanými příkazy k úhradě a poplatky. Z dalších výpisů z účtů pak bylo zjištěno, že následně na tomto účtu pouze přirůstaly debetní úroky z kontokorentu a dále pak sankční úroky. Poslední výpis je pak z července 2020, kdy celková dlužná částka činila 10 688,62 Kč. Dne 19. 6. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky po splatnosti, a to nejpozději do 3. 8. 2020. Dopisem ze dne 12. 8. 2020 oznámila žalobkyně žalované, že prohlašuje kontokorentní úvěr za splatný k 14. 8. 2020, odstupuje k 2. 9. 2020 od smlouvy o vedení běžného účtu a vyzývá k zaplacení závazku 10 688,62 Kč. Tento přípis byl zasílán ještě na další známé adresy žalované. Dopisem ze dne 28. 12. 2021 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované, že postupuje pohledávku, kterou za ní eviduje společnosti [právnická osoba] a žádá, aby pohledávka byla uhrazena na účet této společnosti. Také žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky, a to prostřednictvím svého právního zástupce dne 3. 4. 2023, kdy postoupení je dokumentováno i samotnou smlouvou o postoupení pohledávek z 17. 12. 2021, kdy pohledávka za žalovanou figuruje pod pořadovým [číslo]. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. S ohledem na dobu uzavření smlouvy musí být použita právní úprava účinná do 31. 12. 2013, tedy obchodní zákoník. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru (§ 497 obchodního zákoníku). Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 504 obchodního zákoníku je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do 1 měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. 5. Podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (s ohledem na počátek prodlení žalované) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že je na místě žalobě vyhovět. Žalobkyně prokázala, že na ní přešlo právo vymáhat pohledávku za žalovanou, která vznikla nesplácením úvěru, který byl poskytnutý k jejímu běžnému účtu formou kontokorentu za předem sjednaných podmínek. Bylo sjednáno, že žalované bude poskytován úvěr do částky 5 000 Kč s tím, že žalovaná byla povinna splácet poskytnuté finanční prostředky v pravidelných měsíčních splátkách včetně poplatků za vedení účtu a čerpání úvěru. Mezi účastníky byl také sjednán úrokový rámec a výše RPSN. Žalobkyně prokázala, že pohledávka na ni přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Co se týká výše pohledávky, tato byla doložena výpisy z bankovního účtu počínaje rokem 2017, kde je seznatelné, že od tohoto roku z účtu byly čerpány finanční prostředky pouze velmi omezeně, s ohledem na nevyrovnání debetního zůstatku však přirůstaly opakovaně poplatky a sankční úroky až do výše, která je předmětem žaloby. Soud tedy konstatuje, že žalovaná neplnila své povinnosti, ke kterým se ve smlouvě o zřízení běžného účtu a ve smlouvě o poskytnutí kontokorentu zavázala, proto je na místě, aby finanční prostředky, které jednak neoprávněně čerpala a které následně vznikly v souvislosti s jejím chováním proti uzavřené smlouvě, uhradila, a to včetně úroků z prodlení, který je účtován od data následujícího po zesplatnění úvěru. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má tedy právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení, a to ve výši 2 252 Kč. Tato částka je tvořena třemi úkony právní služby po 300 Kč, třemi paušálními náhradami po 100 Kč a DPH 21%, vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů řízení je dále navyšována o soudní poplatek ve výši 800 Kč. 8. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu. Žalované bylo uloženo uhradit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.