39 C 252/2022-117 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou 30. 12. 2021 Okresnímu soudu v Pardubicích se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou dostal 30. 8. 2021. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy z 25. 2. 2019, v den nástupu do práce 1. 3. 2019 mu byl předán popis pracovní činnosti [anonymizováno] manažera. Dne 30. 8. 2021 mu byla předána výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost. Zároveň mu bylo sděleno, že mu nadále nebude přidělována práce pro překážky v práci na straně zaměstnavatele, a to po celou dobu výpovědní lhůty, kdy neměl docházet do zaměstnání. V období překážek v práci mu byla nezákonně krácena mzda o 30 %, ačkoliv pracovní činnosti uvedené v popisu pracovní činnosti nebyly nijak omezeny, nezanikly. Výpověď považuje žalobce za neplatnou pro neurčitost, není z ní možné seznat konkrétní důvody ukončení pracovního poměru tak, aby nebyly zaměnitelné. Konkrétně změna organizační struktury z výpovědi nevyplývá, žalovaný žalobce nebyl s žádnou konkrétní změnou seznámen. Proto 26. 10. 2021 požádal o vysvětlení konkrétních organizačních změn, když si uvědomil, že žalovaná i nadále funguje. Na tento mail však reagovala žalovaná pouze tím, že odkázala na výpověď z pracovního poměru a na rozhodnutí jednatele o tom, že pozice HR manažera se ruší za účelem zvýšení efektivity práce. Žalobce informoval žalovanou dopisem z 24. 11. 2021, že z výpovědí nesouhlasí a trvá na dalším zaměstnávání, zároveň požádal o doplacení neoprávněně krácené mzdy. Žalobce namítá, že jeho pracovněprávní povinnosti zastávali i další zaměstnanci od 1. 9. 2021, nebylo mu vysvětleno, jak bylo naloženo s pracovní náplní, kterou on vykonával. Žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 21 Cdo 4485/2016, podle kterého závěr o nadbytečnosti konkrétního zaměstnance musí vycházet z druhu práce, který má zaměstnanec vykonávat pro zaměstnavatele podle pracovní smlouvy, a z posouzení, zda přijatá organizační změna činí výkon této práce zcela nebo v dosavadním rozsahu pro zaměstnavatele nepotřebným. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním svého právního zástupce 2. 2. 2022 s tím, že se žalobou nesouhlasí. Mezi stranami nebylo sporné trvání pracovního poměru, respektive uzavření pracovní smlouvy, ani podání a doručení výpovědi. Žalovaná upřesnila, že jednatel společnosti rozhodl o změně organizační struktury, kdy na základě interního auditu dospěla společnost k závěru, že bude vytvořena nová pozice administration manažer, která zastřeší HR oddělení, zároveň bude zrušena pozice finančního manažera a HR manažera. Dosavadní finanční manažer se stane administration manažerem. Proto byla žalobci dána výpověď. Žalovaná předložila organizační strukturu žalované ke dni 14. 7. 2020 a ke dni 7. 9. 2021 O těchto změnách byli zaměstnanci informováni e-mailem 31. 8. 2021 i s odkazem na důvody, které ke změně organizační struktury vedly. Žalovaná vyslovila podiv nad chováním žalobce po skončení pracovního poměru, který původně proti výpovědi nebrojil, ve výpovědní době požádal o zaslání referencí pro účely zajištění dalšího zaměstnání, přijal odstupné v říjnu 2021, je tedy s podivem, že čerpá výhody ze skončeného pracovního poměru a zároveň tvrdí, že skončení je neplatné. Jednoznačně chce žalobce pouze získat finanční prospěch, neboť prostřednictvím své právní žalobkyně navrhl smír, kdyby mu byl vyplacen jedenáctinásobek náhrady mzdy. 3. K podanému vyjádření žalobce namítl, že o žádné organizační změně či o zrušení dvou pracovních pozic nebyl žalobce informován ani při jednání o výpovědi, ani v reakci na ni dne 26. 10. 2021. Postup žalované a její tvrzení o organizační změně se jeví jako účelové se snahou zhojit neurčitost důvodů pro rozvázání pracovního poměru a tyto dodatečně specifikovat. Organizační změna netvořila ani přílohu výpovědi. Navíc z ní vůbec není jasné, od jakého data má ke změně dojít., ačkoliv to je pro posouzení její platnost zásadní (viz rozhodnutí NS ČR 21 Cdo 3680/2020). Vypovídací hodnotu nemá ani předložení organizační struktury, ani o ní nebylo žalobce informován, k tomu došlo až 31. 10. 2021. Upozorňuje na nelogičnost kroků žalované, pokud, tak jak tvrdí, 23. 8. 2021 rozhodla o zrušení jeho pozice a následující den mu udělila plnou moc pro jednání s úřady. O žádném vnitřním auditu nebyl žalobce informován. V podstatě došlo pouze k přejmenování pozic, není jasné, co se stalo s oddělením, které vedl finanční manažer. Odmítá tvrzení, že z rozvázání pracovního poměru, respektive z řízení o jeho neplatnosti, chce mít pouze finanční profit. Žalobce je připraven nastoupit do zaměstnání, od 1. 2. 2022 je zaměstnán, to je však z toho důvodu, že nemůže nečinně čekat na výsledek soudního řízení. 4. Žalovaná podáním z 9. 5. 2022 doplnila, že o důvodu skončení pracovního poměru byl jednak žalobce informován v rámci písemně podané výpovědi, v týž den mu to však ještě, vysvětlil jednatel žalované při předávání výpovědi. Byla snaha doručit mu rozhodnutí o zrušení jeho pozice, žalobce však odmítal převzít jakékoliv dokumenty. Podáním ze dne 26. 10. 2022 shrnula, že dvě původní pracovní pozice vykonává jeden zaměstnanec (stávající [anonymizována dvě slova]), tím došlo k zefektivnění činnosti a snížení nákladů. Setrvala na stanovisku, že rozhodnutí o organizační změně je z 23. 8. 2021, rozhodnutí existovalo ke dni podání výpovědi. Protože ze dvou pracovních pozic byla vytvořena jedna, je zřejmé, že jeden ze stávajících pracovníků se stal nadbytečným, když [anonymizována dvě slova] při shodné pracovní době a za shodných platových podmínek koná nadále práce obou stávajících zaměstnanců. 5. Trvání pracovního poměru a jeho obsah bylo prokazováno pracovní smlouvou ze dne 25. 2. 2019, kdy byl žalobce přijat od 1. 3. 2019 na pozici HR manažera. Ve smlouvě je jen minimum konkrétních údajů, v podstatě obsahově smlouva odkazuje vždy na zákoník práce, obecně závazné předpisy, pracovní řád, mzdový předpis a vnitřní předpisy zaměstnavatele. Náplň práce je obsažena v popisu pracovní činnosti, kterou žalobce, jak sám uvedl, podepsal 1. 3. 2019. Dále byla k důkazu provedena výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti datovaná 30. 8. 2021. Z jejího textu je seznatelné, že pracovní poměr byl rozvázán pro nadbytečnost odkazem na § 52 písm. c) zákoníku práce. Žalovaná uvádí, že jednatel společnosti rozhodl o změně organizační struktury, se kterou souvisí rozhodnutí o zrušení pozice HR manažera. V důsledku toho se pracovní místo žalovaného ruší. Žalovaná upozorňuje na plynutí dvouměsíční výpovědní lhůty a právo na odstupné ve výši trojnásobku průměrné mzdy. Doručení výpovědi není mezi účastníky sporné, došlo k němu 31. 8. 2021. Téhož dne bylo žalobci oznámeno snížení mzdy z toho důvodu, že mu není možné přidělovat práci v rozsahu sjednané týdenní pracovní doby, bude mu tedy poskytována náhrada mzdy ve výši 70 % průměrného výdělku počínaje 31. 8. 2021. Soud zde doplňuje, že účastníci řízení při jednání uvedli, že následně byla žalobci doplacena mzda do 100% E-mailem ze dne 26. 10. 2021 se žalobce domáhal předložení konkrétního znění organizační změny, se kterou se chtěl seznámit, k tomu mu bylo sděleno pouze to, že o tom rozhodl jednatel společnosti (přípis z 1. 11. 2021). Prostřednictvím své právní zástupkyně 24. 11. 2021 žalobce požádal o další zaměstnávání. Žalovaná předložila listinu datovanou 23. 8. 2021 označenou jako rozhodnutí společnosti o organizační změně [číslo] 2021, kde je vysloveno to, co uvedla žalovaná ve svých skutkových tvrzeních. Pro porovnání byl předložen popis pracovní činnosti finančního manažera a následně i administrativního manažera, aby bylo zřejmé, jakým způsobem se pracovní činnost administrativního manažera (tedy po spojení obou pozic) oproti finančnímu manažerovi rozšířila. 6. Žalobce ve své účastnické uvedl, že vedl po dobu svého pracovního poměru celé personální oddělení, odpovídal za BOZP, požární ochranu, školil zaměstnance, v době nástupu měl jen ve svém oddělení osm podřízených. Potvrdil, že od roku 2020 probíhala ve společnosti reorganizace, i z jeho oddělení odešly pro nadbytečnost dvě osoby, celkem do jeho odchodu odešlo z administrativy asi 27 lidí. On ale až do obdržení výpovědi netušil, že by měla být zrušena i jeho pozice. Navíc je přesvědčen, že není možné, aby administrativní manažer obsáhl obě pozice, on sám chodil domů i kolem šesté nebo sedmé večer. Jinak žalobce ve své výpovědi pouze zopakoval to, co již uvedl v rámci svých tvrzení v žalobě a dalších podáních. 7. Z výslechu [anonymizováno] [jméno] [jméno], zaměstnance žalované, bylo zjištěno, že on sám byl přítomen předání výpovědí žalobci, v té době působil pouze jako externí pracovník, nebyl zaměstnancem pardubického závodu. Schůzky se účastnil ještě jednatel žalované pan [příjmení] a paní [příjmení]. Žalobci byla organizační změna podrobně popsána a zdůvodněna, včetně toho, že dojde ke sloučení pozice finančního manažera a personálního manažera. Upozornil, že jednání bylo standardní jako s ostatními zaměstna