13 C 384/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 30.5.2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 12 285 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Návrh odůvodnila tím, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), a že v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zjistila, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla RZ , SPZ, VIN: , VIN kód, o objemu válců nad 2 500 cm3, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od 30.8.2019 do 21.1.2020, tedy po dobu 145 dnů, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). S ohledem na shora uvedené tak byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 13 485 Kč, když denní sazba příspěvku činí 93 Kč u automobilu s objemem válců nad 2 500 cm3, přičemž doba, za kterou vozidlo nebylo pojištěno, činí 145 dnů. Z této částky však žalovaný uhradil jen část dluhu ve výši 1 500 Kč. Dále pak žalobkyně požaduje i náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. v částce 300 Kč, a to za výzvu k uhrazení příspěvku. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nákladů na jeho uplatnění výzvou ze dne 11.3.2020, přičemž ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta 60 dnů, tedy lhůta delší, než jakou zákon v ust. § 4 odst. 7, z.č. 168/1999 Sb. vyžaduje, pro zaplacení, resp. popření pasivní legitimace, která marně uplynula. Proto žalobkyně zaslala žalovanému upomínku k úhradě dlužné částky zákonného příspěvku nepojištěných. Původní dluh žalovaného činil 13 485, žalovaný uhradil jeho část ve výši 1 500 Kč a zbývající část dluhu i přes předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně neuhradil.2. Žaloba byla původně podána u Okresního soudu Plzeň – sever, ale usnesením tohoto soudu ze dne 13.11.2023, č.j. , spisová značka, byla vyslovena místní nepříslušnost tohoto soudu a věc postoupena soudu zdejšímu, a to s ohledem na místo skutečného pobytu žalovaného.3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil toliko svým podáním ze dne 15.1.2024 v němž uvedl, že žádá o splátkový kalendář a uvedl v něm částku 2 000 Kč. Toto podání soud vyhodnotil podle jeho obsahu ve smyslu § 41 odst. 2 o.s.ř. jako žádost žalovaného o umožnění plnění dluhu ve splátkách. Okolnost, že žalovaný uhradil žalobkyni část dluhu ve výši 1 500 Kč před podáním žaloby, pak soud vyhodnotil jako fikci uznání zbývající části dluhu podle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku.4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě.5. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z tvrzení žalobkyně a z výpisu z centrálního registru vozidel má soud za prokázané, že žalovaný byl v rozhodné době (od 30. 8. 2019 do 21. 1. 2020) vlastníkem a provozovatelem shora specifikovaného vozidla. Žalobkyně pak prokázala, že žalovaného vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku ve výši 13 485 Kč. Zároveň k úhradě stanovila lhůtu v trvání 60 dnů, tedy lhůtu delší, než jakou jí ust. § 4 odst. 7, z.č. 168/1999 Sb. ukládá. K úhradě shora uvedené částky pak žalovaného opakovaně vyzvala. Soud dále uvádí, že lhůtu 30 dnů v souladu s ustálenou judikaturou nepovažuje za prekluzivní, a proto žalovaný měl právo tvrdit či prokazovat v rámci soudního řízení, že v rozhodné době nebyl vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla, tj. že jej neprovozoval v rozporu se zákonem uvedeným shora, což žalovaný neučinil. S ohledem na shora uvedené tedy vznikla žalovanému dle shora citovaného zákonného ustanovení povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 13 485 Kč. Z této částky žalovaný uhradil jen část dluhu ve výši 1 500 Kč, takže žalobkyně má nadále za žalovaným pohledávku ve výši 11 985 Kč z titulu příspěvku podle § 4, z.č. 168/1999 Sb. Zároveň žalobkyni vzniklo právo i na úhradu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. Žalovanému byla uložena povinnost k peněžitému plnění, jejíž splnění mu bylo umožněno ve splátkách podle § 160 odst. 1, část věty za středníkem o.s.ř., když o žalovaný o umožnění plnění ve splátkách požádal a žalobkyně s tím vyslovila souhlas svým podáním ze dne 11.3.2024.7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 900 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.