17 C 304/2023-64 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 845 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník motorového vozidla [registrační značka], se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 neměl v období od 25. 6. 2021 do 24. 6. 2022 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidel, tzv. povinné ručení. Pokud jde o výši žalované částky, žalobkyně uvedla, že se skládá ze základu příspěvku v částce 33 945 Kč (denní sazba příspěvku 93 Kč vynásobená počtem 365 dní, kdy nebylo vozidlo pojištěno) a nákladů na uplatnění tohoto nároku ve výši 3 x 300 Kč v podobě poplatků spojených s vymáháním pohledávky podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále také zákona o pojištění odpovědnosti). 2. Rozhodnuto bylo bez jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, jelikož žalobkyně s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasila a žalovaný na výzvu soudu nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým postupem, čímž se jeho souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 24. 3. 2022, doručeným dne 8. 4. 2022, dopisem ze dne 23. 6. 2022, doručeným dne 8. 7. 2022, a konečně dopisem ze dne 23. 2. 2023, doručeným dne 10. 3. 2023, k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel podle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu ve výši 8 112 Kč (za období od 25. 6. 2021 do 16. 9. 2021), 21 783 Kč (za období od 17. 9. 2021 do 5. 5. 2022) a 4 950 Kč (za období od 6. 5. 2022 do 24. 6. 2022) tedy celkem za 365 dní po 93Kč a nákladů na uplatnění ve výši 3 x 300 Kč. Současně žalobkyně v těchto dopisech informovala žalovaného o tom, že z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem výše citovaného vozidla, které nemělo v příslušném období uzavřeno povinné ručení odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně taktéž vyrozuměla žalovaného o povinnosti uhradit dlužnou částku ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalovanému, který v označeném období provozoval vozidlo bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek podle § 2 odst. 1 písm. l) vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 3 odst. 2 a § 4 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve výši 93 Kč denně tedy 33 945 Kč za 365 dní. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni nejen tento zákonný příspěvek, ale i požadované náklady na uplatnění pohledávky ve výši 3 x 300 Kč, na jejichž zaplacení má žalobkyně nárok podle § 2a téže vyhlášky, které je příslušenstvím primární pohledávky v souladu s § 513 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a také zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 513/2013 Sb., neboť žalovaný se nezaplacením zákonného příspěvku ve stanovené lhůtě dostal do prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena obecná třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 572 Kč. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta určenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to za tři úkony právní služby po 500 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 1 394 Kč, celkem 3 572 Kč.