21 C 57/2024-47 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 7. 12. 2023, doplněnou dne 19. 4. 2024, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, (původně , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , , Anonymizováno, , se sídlem , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , adresa, , IČ: , IČO, , a žalovanou došlo dne 15. 1. 2020 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které čerpala žalovaná peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Úvěr byl poskytován bezhotovostně převodem na bankovní účet žalované a měl být splacen nejpozději do 17. 3. 2023. Pohledávka od původního věřitele byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2022 na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 4. 4. 2023 se společností , právnická osoba, . Žalovaná byla opakovaně k úhradě dlužné částky upomínána, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 12. 8. 2022.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Strany projevily vůli uzavřít smlouvu o úvěru dne 15. 1. 2020. V této se žalobkyně zavázala žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 20 000Kč, které skutečně stejný den zaslala žalované na jí sdělený účet u společnosti , Anonymizováno, . (skutečně účet žalované, potvrzeno zprávou banky, včetně příchozí platby ve shora uvedené výši). Žalovaná se měla zavázat splatit shora uvedený úvěr částkou 108 227,34Kč do 15. 1. 2023. Úroková sazba byla smlouvou stanovena na 180 % ročně, RPSN pak na 433,1 %. Dlužná částka měla být zaplacena ve třiceti šesti měsíčních splátkách po 3 004Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou v žalované výši postoupena původním věřitelem na dalšího věřitele a následně na žalobkyni (viz výše). Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 12. 8. 2022, včetně podacího archu z téhož dne, soud zjistil, že žalované byla změna v osobě věřitele řádně oznámena, z předžalobní výzvy z téhož dne a z podacího archu vyplývá, že žalovaná byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvána k dobrovolné úhradě dlužné částky.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná ale z jiného právního důvodu, neboť předmětnou smlouvu o úvěru shledal jako absolutně neplatnou pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, které byly sjednány sice v sazbě 180 % ročně nicméně již z uvedené RPSN ve výši 433,1 % se zcela jistě jedná dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy (částka žalobkyní poskytnutá činí 20 000Kč, žalovaná se měla zavázat vrátit 108 227,34Kč). Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto extrémně vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017).10. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, o které se bezdůvodně obohatila. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná dosud tuto částku nevrátila. Ze shora uvedených důvodů soud tak uložil žalované tuto vrátit. Jelikož se žalovaná dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci samé uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, kvalifikovaná předžalobní výzva a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.12. Lhůty k plnění z tohoto rozsudku určil soud žalované v souladu s ustanovením § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř., jako běžné třídenní, neboť k odlišnému postupu neshledal důvody.