28 C 110/2024-60 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 27. 3. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 27 941 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému zaslána na účet, označený ve smlouvě o úvěru, částka 50 000 Kč dne 27. 3. 2019. Žalovaný se zavázal úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 76,75 % ročně splácet v 60měsíčních splátkách ve výši 2 580 Kč počínaje měsícem duben 2019. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Po ověření všech přístupných informací došlo ke schválení úvěru. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, kdy již neuhradil ničeho. S ohledem na prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení sjednaných smluvních pokut (bod 6.1 smlouvy) a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného (bod 6.2 smlouvy). V důsledku prodlení žalovaného taktéž došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s čl. 6.3 smlouvy, neboť žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou kterékoliv splátky z její části o délce 65 dnů, konkrétně u splátky č. 50 splatné ke dni 20. 5. 2023. K datu 24. 7. 2023 došlo k zesplatnění úvěru, kdy k tomuto dni se stala splatná celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, které se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu v celkové výši 24 509,28 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že v bodě 6.5 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta, že pokud po zesplatnění úvěru žalovaný nezaplatí novou jistinu úvěru v den jejího zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v tomto případě od 26. 7. 2023 do zaplacení. V bodě 2.2 smlouvy pak bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží o po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru a to až do doby její úplné úhrady. Žalobkyně tak požadovala uhrazení částky odpovídající dlužné nové jistiny úvěru v celkové výši 19 349,28 Kč, smluvních pokut, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením a zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti.4. Z předložených listin má soud za prokázaný skutkový stav, který koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě ve vztahu k podmínkám uzavření smlouvy a k prověření úvěruschopnosti žalovaného (návrh na uzavření smlouvy o úvěru, karta klienta, oznámení o schválení úvěru, splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru, oznámení o zesplatnění úvěru včetně dodejky, výzvě k zaplacení úvěru s upozorněním na možnost zesplatnění, předsmluvní formulář, hodnocení klienta, doklad o vyplacení úvěru, prohlášení klientů, výpis ze záznamu z registru SOLUS, předžalobní výzva včetně podacího archu, pracovní smlouva žalovaného, výpis výplatních pásek žalovaného, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů, výpis z běžného účtu žalovaného). Soud má taktéž z tvrzení žalobkyně za prokázané, že v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků žalovaný uhradil celkem částku 126 420 Kč, když bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak.5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Po právní zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Po posouzení obsahu předmětné smlouvy soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutné nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, a to s ohledem na ujednání o úrocích, kdy sjednaný úrok dle konstantní judikatury musí být přiměřený s tím, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho ujednání sjednání obvyklou, stanovenou zejména k přihlédnutím nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěru či půjček. V daném případě je zřejmé, že úroková sazba byla ve výši 76,75 % ročně, kdy i při respektování smluvní volnosti účastníků je nutné konstatovat významnou nerovnováhu v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Je pravdou, že lze tolerovat u nebankovních institucí vyšší úrokovou sazbu, avšak pokud bylo zjištěno, že dle časové řady ARAD byla nejvyšší kontokorentní sazba v daném období 15,29 % p. a. a sjednaná úroková sazba činila 76,75 % p. a., pak je nutno dospět k závěru, že sjednaná sazba vysoce překračuje tolerovaný rozdíl. Navíc je zcela jisté s ohledem na formulářový typ smlouvy, že žalobkyně by předmětnou částku žalovanému zcela jistě neposkytla, pokud by žalovaný nepřistoupil na její podmínky. Soud tak posoudil nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, kdy z provedeného dokazování vyplynulo, že částka 50 000 Kč byla ze strany žalobkyně žalovanému poskytnuta. Soud taktéž vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný v souvislosti s poskytnutím této peněžní částky uhradil celkem 126 420 Kč, kdy ze shora uvedeného je zřejmé, že ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně nedošlo. Soud tak žalobu v plném rozsahu zamítl.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy nebylo prokázáno, že by procesně úspěšnému žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníku náklady nepřiznal.9. O lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.