28 C 111/2024-18 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 29. 12. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 10 120 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ , IČO, byla uzavřena smlouva o zápůjčceč. , Anonymizováno, , za pomoci prostředků komunikace na dálku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 19. 11. 2019 zápůjčku ve výši 10 120 Kč, která mu byla zaslána na účet. Žalobkyně uvedla, že bohužel nedisponuje listinami prokazujícími uzavření smlouvy o zápůjčce, proto se domáhá svého nároku z titulu bezdůvodného obohacení, kdy z výpisů účtu je zřejmé, že finanční prostředky právní předchůdce žalobkyně žalovanému poukázal a tyto žalovaný dosud nevrátil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 3. 2020 byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný ani přes výzvy k úhradě ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listin (výpis z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně, smlouva o postoupení pohledávek, předžalobní výzva, sdělení bankovního ústavu žalovaného), má soud za prokázaný skutkový stav, který koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak.5. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný od jejího právního předchůdce obdržel částku 10 120 Kč a tuto dosud nevrátil, když bylo případně na žalovaném, aby tvrdil, a tudíž prokazoval opak, ale nestalo se tak. Žalobkyně pak má nárok na vrácení tohoto peněžitého plnění, neboť uzavřela s jejím právním předchůdcem, původním věřitelem žalovaného smlouvu o postoupení pohledávky a tímto se stala věřitelem žalovaného. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem ze dne 2. 9. 2021, který byl žalovanému odeslán dne 6.9.2021 se stanovenou lhůtou k plnění v trvání sedmi dní od odeslání výzvy k zaplacení, částka se tak stala splatnou ke dni 13.9.2021 a ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Soud tak žalobě vyhověl co do požadavku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a následujících Občanského zákoníku, ve vztahu k požadovanému příslušenství soud žalobu částečně zamítl ( za období od 10.9.2021 do 13.9.2021), kdy úrok z prodlení přiznal až ode dne 14.9.2021 (§ 1970 Občanského zákoníku).7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 120 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky při užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny.8. O lhůtách k plnění soud rozhodoval dle § 160 odst. 1 o.s.ř.