28 C 182/2024-26 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soud dne 30. 1. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 28 604,70 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 27. 12. 2019 byla mezi účastníky uzavřena úvěrová smlouva č. , hodnota, , přičemž před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena věřitelem úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč, který se žalovaný zavázal řádně a včas splácet ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 224 Kč. Úvěr byl úročen sazbou uvedenou ve smlouvě a to od 30. 12. 2019, kdy roční úroková sazba byla sjednána na 23,42 % ročně. Žalovaný se tak celkem zavázal na poskytnutý úvěr uhradit částku 173 984 Kč. Žalovaný však svůj závazek řádně a včas hradit úvěr porušil, žalobkyně tak využila svého oprávnění sjednaného v úvěrových podmínkách a úvěr poté co se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce zesplatnila ke dni 23. 10. 2023, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaná pohledávka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 24 968,70 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, poplatků pojištění ve výši 1 380 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Veškeré poplatky a vymáhané náklady a smluvní pokuty byly smluvně mezi účastníky ujednány. Úrok z prodlení, který byl kapitalizován za období od 15. dne po zesplatnění úvěru do dne sepsání žalobního návrhu činí částku 972,96 Kč. Úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby pak činí částku 2 906,53 Kč. Žalovaný byl vyzýván v rámci předžalobní upomínky k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě v rámci výzvy, která mu byla doručena do vlastních rukou v souladu s o.s.ř., se v tomto směru nevyjádřil. Zároveň byl upozorněn, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listin (úvěrová smlouva včetně úvěrových podmínek, splátkový kalendář, výzva ke splacení celého úvěru, předžalobní výzva, doklady prokazující prověření úvěruschopnosti žalovaného, karta klienta, výpis čerpání, splátek a úhrad), má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak.5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2048 odst. 1 Občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.7. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky byla uzavřena platná úvěrová smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku, přičemž bylo prokázáno, že žalovaný úvěr čerpal v tvrzené výši 120 000 Kč, úvěr však řádně a včas nesplácel, z tohoto důvodu žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním úvěr zesplatnila, kdy žalovanému porušením smluvených povinností vznikla taktéž povinnost zaplatit žalobkyni sjednané poplatky a smluvní pokutu dle ustanovení § 2048 Občanského zákoníku. Tím, že žalovaný řádně a včas neplnil, dostal se do prodlení, pak soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do zákonného úroku z prodlení (§ 1970 Občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 597 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 145 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 604,70 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.9. V obou případech ke splnění povinnosti žalovanému byla ustanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.