28 C 337/2023-32 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Chebu dne 29. 6. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 54 334,84 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným došlo dne 11. 6. 2020 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Právní předchůdce žalobkyně posoudil před poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou půjčku splácet, žalovaný byl dotazován na své majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, kdy v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit částku 33 963 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 24 177 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 22,62 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 286 Kč. Celkovou částku ve výši 63 963 Kč se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 821 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 9. 12. 2021. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 17. 8. 2020. Ke dni 30. 12. 2022 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužní jistina činila částku 28 178,23 Kč a dlužný poplatek částku 26 156,61 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávky neuhradil žalovaný již ničeho. Od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný celkem částku 7 388 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 12. 2022 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby žalovaný neuhradil taktéž ničeho. Žalobkyně tak požadovala uhrazení částky 54 334,84 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 28 178,23 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 26 156,61 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 550,97 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 565,46 Kč, úroků ve výši 22,62 % ročně z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od téhož data.2. Usnesením Okresního soudu v Chebu dne 27. 9. 2023 č. j. 10 C 402/2023-12 byla věc postoupena soudu zdejšímu jako soudu místně příslušnému.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně předložila Smlouvu o spotřebitelském úvěru označenou č. , hodnota, uzavřenou dne 11. 6. 2020, podle které byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit a to včetně poplatků ve výši 33 963 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 24 177 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 286 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 63 963 Kč se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 821 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 12. 2021. Ve smlouvě bylo uvedeno, že úroková sazba činí 88% ročně, RPSN je uvedeno ve výši 150,23%. Žalobkyně dále předložila formuláš o standardních informacích o spotřebitelském úvěru, který obsahoval náležitosti uzavírané smlouvy. K uvedené smlouvě byla přiložena také zákaznická karta související se žádostí o spotřebitelský úvěr, ve které bylo uvedeno, že žalovaný tvrdil měsíční příjem ve výši 25 689 Kč, odhadované měsíční výdaje byly uvedeny v částce 10 000Kč, dále žalobkyně předložila smlouvu o nájmu bytu s nájemným a službami ve výši 11 300 Kč, ve kterém měl žalovaný zřízeno právo užívání, dodatek k pracovní smlouvě a mzdový výměr. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti s poskytnutím shora uvedené hotovosti uhradil toliko částku 7 388 Kč, když bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak.. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 12. 2022. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022 s desetidenní lhůtou k plnění, které bylo žalovanému odesláno dne 13. 1. 2023. Žalovaný byl taktéž vyzýván k úhradě dlužné částky v rámci předžalobní upomínky.6. Podle § 588 Občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. Podle § 2991 odst. 1, 2 Občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. V prvé řadě soud uvádí, že na smlouvu o úvěru je nutno nahlížet jako na absolutně neplatný právní úkon, a to s ohledem na celkovou výši plateb požadovanou ve smlouvě, kdy poplatky za poskytnutí úvěru dokonce překročily částku poskytovaného úvěru. Soud v daném případě sice respektuje princip smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy, přičemž soud ani nezpochybňuje, že žalovaný předmětné jednání učinil, nicméně smluvní volnost zejména ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem na překročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně ve prospěch spotřebitele. Pokud jsou taková ujednání obecně nespravedlivá a rozporná s dobrými mravy, je nutné k tomuto přihlédnout z úřední povinnosti. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený tedy ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankou při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V daném případě soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 30 000 Kč vrátit za 78 týdnů, tj. zhruba 17 měsíců částku představující úroky a úplatu za zpracování zápůjčky a flexibilní splácení ve výši 33 963 Kč, tedy přesahující samotnou výši poskytnutých peněžních prostředků. Soud tak konstatuje, že vyúčtované položky mají pouze jediný cíl a to skrytě zvýšit zisk na úkor žalovaného jako spotřebitele. Je nutno podotknout, že právní předchůdce žalobkyně by se žalovaným jistě neuzavřel smlouvu za situace, kdyby žalovaný na její podmínky nepřistoupil. Obvyklá úroková sazba činila namísto žalobkyní tvrzených 22,62 % ročně, ve skutečnosti 88 % ročně, přičemž obvyklá míru úvěru poskytovaných domácnostem se splatností od jednoho roku do pěti let dle údajů uveřejňovaných ČNB na internetových stránkách činila ke dni uzavření úvěrové smlouvy 7,54 % ročně a nejvyšší sazba, tedy úročený úvěr z kreditních karet činila 24,01 % ročně. Soud upozorňuje na to, že pokud si účastníci úroky sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený. Úvěrová sazba v daném případě takovou míru výrazně přesáhla, proto soud nemohl na smlouvu nahlížet jinak než na smlouvu absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům. Za dané situace není možné se dovolávat možnosti oddělitelnosti ujednání o úroku (například rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č. j. 25 Co 47/2022-111). Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovanému částka 30 000 Kč byla poskytnuta, přičemž žalovaný uhradil dosud částku 7 388 Kč, na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 22 612 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni vrátit a to spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 30. 1. 2023 do zaplacení, když ve výzvě k zaplacení, doručené žalovanému dne 19.1.2023 ( § 573 obč. zák.) byla poskytnuta dodatečná lhůta v trvání deseti dnů. Co do zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 Občanského soudního řádu, kdy se mezi účastníky dá hovořit o téměř shodném poměru úspěchu a neúspěchu ve věci.10. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a ke splnění povinnosti žalovanému stanovil běžnou třídenní lhůtu.