14 C 274/2025-32 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 11 538,34 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 1. 11. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 12 200 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se tyto peněžní prostředky zavázala vrátit včetně sjednaného příslušenství. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím portálu , Anonymizováno, . Žalobkyně provedla ověření úvěruschopnosti žalované. Úvěr byl žalované vyplacen dne 1. 11. 2024 ve výši 5 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalovaná má k dnešnímu dni vůči žalobkyni nesplacený dluh 11 474,16 Kč, který sestává z dlužné jistiny 5 000 Kč, dále poplatku za vyplacení úvěru 99,50 Kč a smluvního úroku ve výši 6 374,70 Kč. Žalobkyně dále požadovala s poukazem na čl. 6.4 Všeobecných podmínek a čl. 3 Sazebníku poplatků smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení, přičemž žalobkyně smluvní pokutu počítala pouze za prvních 90 dnů prodlení. Za období od 2. 12. 2024 do 2. 3. 2025 tak smluvní pokuta činila 64,18 Kč.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, pročež soud jeho souhlas předpokládal.4. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalované částku až do výše 12 200 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, RPSN byla uvedena ve výši 1 990,52 %, úroková sazba byla sjednána jako pevná denní v sazbě 1,066 % denně z nesplacené části jistiny. Nedílnou součástí smlouvy byl souhlas se zpracováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu předložila doložila listiny k prokázání svých tvrzení ohledně procesu posouzení úvěruschopnosti žalované před sjednáním úvěrové smlouvy. Ze zprávy banky AirBank a.s. ze dne 3. 10. 2025 má soud za prokázané, že částka 5 000 Kč byla poukázána žalobkyní na účet žalované č. , č. účtu, , který byl uveden v předmětné úvěrové smlouvě. Ze sdělení banky přitom vyplývá, že se jedná o účet vedený na jméno žalované. Zprávou ze dne 3. 3. 2025 odeslanou na e-mailovou adresu žalované uvedenou v úvěrové smlouvě byla úvěrová smlouva ze strany žalobkyně vypovězena z důvodu neuhrazených splátek a současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 12 133,34 Kč. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 19. 6. 2025.5. Na základě provedených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaná uzavřela dne 1. 11. 2024 s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 5 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Úrok byl ve smlouvě sjednán ve výši 1,066 % denně z nesplacené jistiny, roční procentní sazba nákladů činila 1 990,52 %. Skutečnost, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč, je zřejmá ze zprávy banky na č.l. 24, z níž je patrné, že účet je veden na jméno žalované. Z důvodu trvajícího prodlení žalované se splácením přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 3. 3. 2025. Předžalobní upomínkou ze dne 19. 6. 2025 byla žalovaná zástupkyní žalobkyně vyzvána k zaplacení dlužné částky.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.8. Na základě učiněných skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Pokud jde o ujednání úroku z úvěru, který dle smlouvy měl činit 1,066 % denně (tj. více než 365 % ročně), hodnotí soud takový úrok jako úrok nemravný a lichvářský. Ujednání o takovém úvěrovém úroku je podle § 580 o. z. ve spojení s ustanoveními § 6 a § 8 o. z. neplatné, neboť se příčí dobrým mravům, přičemž k této neplatnosti soud musí přihlédnout podle § 588 o. z. i bez návrhu. Je naprosto zřejmé, že takto ujednaný úrok mnohonásobně překračuje průměrné úrokové sazby bank. Takovou sazbu úroku nelze akceptovat– i pokud by soud uvažoval o úroku, který je poskytován nebankovními společnostmi, popř. o úroku na kreditních kartách, který jak je soudu z úřední činnosti známo, je úrokem nejvyšším, nicméně ani tak nepřesahuje u žádné z institucí hranici 20 % ročně, přičemž tomu nebylo jinak ani v roce 2024. Úrok požadovaný žalobkyní ve výši 1,066 % denně, vnímá soud jako ujednání, kterému nelze poskytnout právní ochranu, a vzhledem k tomu, že ujednání o úroku nelze oddělit od zbytku smlouvy o úvěru, hodnotí soud smlouvu ze dne 1. 11. 2024 neplatnou jako celek.9. Jde-li o právní hodnocení, vzhledem k výše uvedenému posoudil soud nárok žalobkyně pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť shledal smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky řízení jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Žalované proto nevznikla jiná povinnost, než vydat žalobkyni předmět bezdůvodného obohacení, tedy částku 5 000 Kč, odpovídající poskytnutým peněžním prostředkům, které žalobkyně odeslala na její účet. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil jí soud také povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z., jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jde-li o počátek prodlení, soud vzal za prokázané, že žalovaná byla informován o zesplatnění úvěru ke dni 3. 3. 2025, pročež neuhradila-li dlužnou částku nejpozději v tento den, dostala se ode dne následujícího do prodlení se splnění svého závazku. Požadovala-li tedy žalobkyně příslušenství v podobě úroku z prodlení od data 4. 3. 2025, soud tomuto požadavku vyhověl. Povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku odpovídající bezdůvodnému obohacení společně s úrokem z prodlení z této částky ode dne požadovaného žalobkyní tak uložil soud výrokem I. rozsudku, přičemž ve zbytku žalobu soud zamítl, tj. v částce 6 538,34 Kč a zbylé části příslušenství s ohledem na výše uvedené skutečnosti (výrok II. tohoto rozsudku). Lhůta k plnění byla v případě výroku I. určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalobkyně byla v převážné části neúspěšná, pročež by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo žalované. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalované v souvislosti se soudním řízením vznikly nějaké náklady, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.