17 C 118/2025-65 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 41 246 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 5. 6. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 67 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s nominální úrokovou sazbou 73,95 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po 4 377 Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje červencem 2023. K žádosti žalované došlo k bezúplatnému odkladu splatnosti původních splátek a po dobu odkladu od 18. 10. 2023 do 17. 1. 2024 neběžel sjednaný úrok. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut podle článku 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč. Současně vzniklo žalobkyni právo na úhradu náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6. 2. smlouvy ve výši 600 Kč. V důsledku prodlení žalované se splácením došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy k datu 22. 5. 2024. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré nesplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru a novou jistinou tak byla částka 75 638,55 Kč. Podle bodu 6. 5. smlouvy, jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaná dobrovolně uhradila žalobkyni v souvislosti s uzavřenou smlouvou částku 72 108 Kč, a to ve splátkách v období od 18. 7. 2023 do 17. 1. 2025. Dlužná částka, jejíž úhrady se žalobkyně v řízení domáhá sestává z jistiny ve výši 27 438,55 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6. 1. smlouvy ve výši 998 Kč, částky 600 Kč za náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 12 210,40 Kč (kapitalizovaná k datu vyhotovení žaloby). Dále se žalobkyně domáhá po žalované přiznání úroku z úvěru ve výši 73,95 % ročně omezeným ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru a zákonných úroků z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, listiny jí byly doručovány v souladu s § 46 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) do datové schránky. Žalovaná se k jednání nedostavila, soud proto postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.3. Z úvěrové smlouvy, oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru, splátkového kalendáře ke smlouvě, prohlášení klienta, výpisu ze SOLUS, karty klienta zjistil soud následující skutečnosti. Účastníci tohoto řízení uzavřeli dne 5. 6. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 67 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet ve 48měsíčních splátkách po 4 377 Kč vždy ke každému 18. dni příslušného měsíce. Strany se dohodly na úrokové sazbě 73,95 % ročně. Strany si dále dohodly smluvní pokuty v bodě 6. 1 a 6. 5 smlouvy o úvěru, kterých se domáhá žalobkyně v tomto řízení, tj. smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou opožděnou splátku a 0,1 % denně z dlužné jistiny ode dne zesplatnění do úplného zaplacení a povinnost žalované nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady v případě prodlení s každou splátkou ve výši 200 Kč.4. Z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 5. 6. 2023, z výzvy k zaplacení ze dne 20. 5. 2024, 18. 4. 2024, z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22. 5. 2024 a z předžalobní upomínky z 4. 4. 2024 soud zjistil, že úvěr byl žalované vyplacen 5. 6. 2023 na jeho účet a že žalovaná byla opakovaně vyzývána k zaplacení dlužné částky.5. Z karty žalované a z tvrzení žalobkyně soud zjistil že žalovaná na úvěr uhradila do okamžiku podání žaloby částku 72 108 Kč. Z této karty obsahující přehled všech splátek za dobu od 18. 7. 2023 do 17. 1. 2025 soud dospěl ke zjištění, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy úvěruschopná ve smyslu z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.6. Podle systému časových řad ARAD dostupných na www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v červenci 2023 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně 9,51 % ročně.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen o. z.) občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 580 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný, a to ani z části. Strany neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., jelikož za situace, kdy sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v červenci 2023 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně činila 9,51 % ročně, je ujednání stran o úrokové sazbě 73,95 % ročně nemravné podle § 580 o. z., k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 o. z. Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž úvěrová smlouva nemůže být platná, a v tomto případě tak nelze aplikovat ustanovení § 575 ani § 576 o. z. Smlouva nebyla uzavřena platně. Pokud žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 67 000 Kč a pokud žalovaná tyto prostředky žalobkyni v plné výši před podáním žaloby vrátila (dokonce o 5 108 Kč více), nemohl soud žalobě vyhovět. Na straně žalované totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., jelikož obdržela plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 o. z. a byla tak povinna toto bezdůvodné obohacení vrátit, což dobrovolně před podáním žaloby učinila.14. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu absolutně neplatnou, nebylo možné vyhovět ani nároku na zaplacení sjednaných smluvních pokut a náhrady nákladů spojených s prodlením žalované, neboť tyto nároky žalobkyně se odvíjí od absolutně neplatné smlouvy.15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož náleží náklady řízení tomu, kdo má ve věci plný úspěch. Jelikož však procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení ani jedné ze stran.