17 C 241/2025-29 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že dne 7. 5. 2023 provedl žalobce podle zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích odtah a následnou dražbu vozidla žalované, které bylo umístěno na odtahovém parkovišti. Žalobci vzniklo právo na zaplacení poplatku za odtah ve výši 2 000 Kč, částky 2 400 Kč za střežení vozidla (parkovné), odměna znalce za vypracování posudku ve výši 1 500 Kč a odměna dražebníka ve výši 4 719 Kč. Žalovaný však žalobci neuhradil ničeho. K datu podání žaloby tak dlužná částka činí 10 618 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobce věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.) bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Z protokolu o odstranění motorového vozidla bylo zjištěno, že dne 7. 5. 2023 byl z adresy , adresa, , odtažen osobní automobil značky , SPZ, , a to dle § 19d zákona č. 13/1997 Sb. Provozovatelem uvedeného vozidla je žalovaný.4. Z usnesení Rady města Plzně č. 935 ze dne 12. 10. 2020 vyplývá, že v případě úplného odtahu činí cena 2 000 Kč. Dále jsou v usnesení uvedeny ceny za služby odtahových parkovišť, a to 150 Kč za první započatý den, 150 Kč za každý další započatý den.5. Z potvrzení o nabytí vlastnictví ze dne 2. 5. 2024 společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že předmětné vozidlo bylo vydraženo dne 2. 5. 2024 v souladu s ust. § 19d odst. 4 z. č. 13/1997 Sb. Z faktury č. , hodnota, vystavené dražebníkem soud zjistil, že vyúčtoval částku 70 785 Kč za dražbu 15 vozidel, tedy 4 719 Kč za jedno vozidlo. Z faktury vystavené znalcem , jméno FO, bylo zjištěno, že tento žalobkyni vyúčtoval cenu za stanovení hodnoty 16 ks autovraků v částce 24 000 Kč, tedy 1 500 Kč za jeden.6. Z výzvy o oznámení o realizaci veřejné dražby ze dne 7. 5. 2024 a z předžalobní upomínky ze dne 14. 3. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení dlužné částky.7. Žalovaný v řízení netvrdil, a ani jinak to nevyšlo najevo, že by na svůj dluh cokoli zaplatil, soud tedy vycházel z toho, že neuhradil ničeho.8. Podle § 19d odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích vlastník pozemní komunikace, v případě veřejně přístupné účelové komunikace i obec, na jejímž území se daná veřejně přístupná účelová komunikace nachází, je oprávněn vyzvat provozovatele silničního vozidla, které je v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h) odstaveno na dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci, aby odstranil důvod, pro který nesmí být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, nebo vozidlo odstranil a odstavil mimo takovou pozemní komunikaci. Podle ost. 2 po marném uplynutí 2 měsíců ode dne, kdy byla výzva podle odstavce 1 doručena provozovateli vozidla, je osoba, která učinila výzvu podle odstavce 1, oprávněna vozidlo z pozemní komunikace odstranit a odstavit jej na vhodném místě; v takovém případě oznámí provozovateli vozidla místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Náklady na odstranění a odstavení silničního vozidla nese jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo odstranit. Podle § 19d odst. 4 téhož zákona nevyzvedne-li si provozovatel silniční vozidlo ve lhůtě 3 měsíců od doručení oznámení podle odstavce 2, rozhodne silniční správní úřad příslušný podle pozemní komunikace, ze které bylo silniční vozidlo odstraněno, na návrh osoby, která učinila výzvu podle odstavce 1, o povolení prodeje silničního vozidla ve veřejné dražbě. Silniční správní úřad prodej silničního vozidla nepovolí, pokud nebyly dodrženy podmínky nebo postup podle odstavců 1 a 2, provozovatel projevil vůli silniční vozidlo vyzvednout, nebo pokud zjistí závažné důvody, které brání provozovateli silniční vozidlo vyzvednout. Je-li prodej silničního vozidla povolen, je osoba, která učinila výzvu podle odstavce 1, oprávněna jej prodat na náklady jeho provozovatele. Žalobce postupoval v souladu s těmito zákonnými ustanoveními a výši dlužné částky soudu řádně zdůvodnil a doložil listinnými důkazy. Žalovanému tak byla stanovena povinnost k úhradě dlužné částky.9. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Vedle nároku na zaplacení jistiny tedy vznikl žalobci též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč