20 C 207/2025-57 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 6. 2025 a doplněnou dne 3. 9. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 8.11. 2024 se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který jí byl taktéž vyplacen. Úroky měly být hrazeny v měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaná splátkový kalendář nedodržela a dostala se do prodlení se splátkou již byla splatná dne 15. 11. 2024. Žalobkyně upomínala žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyni tak nezbývalo než dle smluvního ujednání přistoupit ke zesplatnění úvěru a vyzvat žalovanou k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, náklady na upomínkování a nákladů právního zastoupení.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listin má soud za zjištěný následující skutkový stav. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, výpisu internetového bankovnictví a ze smluvních informací soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, a to na dobu určitou v délce 12 měsíců, kdy ve smlouvě byla uvedena zápůjční úroková sazba ve výši 25 % měsíčně, tedy 300% ročně s tím, že žalovaná se zavázala splatit celkový poskytnutý úvěr a taktéž úrok v celkové výši 60 000 Kč, celkem tak částku 80 000 Kč formou pravidelných měsíčních splátek. RPSN byla uvedena ve výši 1 356 % ročně. S ohledem na to, že soud shledal v rámci právního hodnocení tuto smlouvu jako absolutně neplatnou (viz níže), soud dalšími ustanoveními této smlouvy dále nezabýval. Přílohou smlouvy bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z výpisu internetového bankovnictví pak dále soud zjistil, že částka 20 000 Kč byla dne 8. 11. 2024 na účet žalované zaslána. Upomínkou ze dne 20. 11. 2024 a ze dne 5. 12. 2024 upomínala žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné splátky a v rámci předžalobní upomínky ze dne 21. 3. 2025 informovala žalobkyně žalovanou o zesplatnění úvěru a o tom, že pokud nebude úvěr řádně a včas uhrazen, bude se žalobkyně svého požadavku domáhat soudní cestou, tato výzva byla dána k poštovní přepravě téhož dne. Lhůta splatnosti byla uvedena do 4. 4. 20255. Podle § 2395 Občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 588 Občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. V prvé řadě soud uvádí, že na předmětnou smlouvu o úvěru je nutné nahlížet jako na neplatné právní jednání s ohledem na její obsah. V situaci, kdy žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaná během 12 měsíců měla mimo částky 20 000 Kč taktéž uhradit žalobkyni částku 60 000 Kč, představující úrok, kdy měsíční úrok byl sjednán ve výši 25 % měsíčně, nelze dospět k jinému závěru, že se v žádném případně nejedná o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten úvěrující, který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěru či půjček. Pokud soud z úřední činnosti zjistil, že úroková sazba v daném období činila dle statistických údajů ČNB 6,75 % ročně, pak je zcela zřejmé, že sjednaný úrok ve výši 25 % měsíčně (300 % ročně) je sjednán jako nemravný a vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je sjednání úroku, je nutno na celý závazkový vztah nahlížet jako na absolutně neplatný. V daném případě má soud za to, že úvěrující zneužil tísně žalované a požadoval po ní nepřiměřené částky, čemuž nelze přiznat soudní ochranu. Soud tak vyhodnotil závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení, když bylo prokázáno, že žalované částka 20 000 Kč skutečně poskytnuta byla. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná neuhradil ničeho, soud tedy výši bezdůvodného obohacení stanovil ve výši peněžní částky 20 000 Kč, když bylo případně na žalované, aby tvrdila a prokazovala její uhrazení. Tím, že žalovaná řádně a včas neplnila, dostala se do prodlení, pak soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do zákonného úroku z prodlení, kdy počátek prodlení soud váže ke dni 5. 4. 2025, kdy bylo prokázáno, že předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 21. 3. 2025, v souladu s § 573 Občanského zákoníku tak došlo k domněnce dojití zásilky dne 26. 3. 2025, nejpozději dne 4. 4. 2025 měla žalovaná plnit a pokud tak neučinila, dostal se ode dne následujícího do prodlení (§ 1970 Občanského zákoníku).8. Co do požadavku na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když se jedná o náklady 2 x 500 Kč za zaslání upomínek dlužných splátek. Jelikož byla smlouva neplatná, nebyla žalovaná v prodlení s úhradou splátek a žalobkyně tak na tyto náklady nemá nárok.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 2 655 Kč, když neúspěch žalobkyně byl pouze nepatrný. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyně opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny.10. O lhůtách k plnění soud rozhodoval dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a ke splnění povinností žalované určil běžnou třídenní lhůtu.