21 C 199/2025-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 15 637,76 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 29. 10. 2023 distančním způsobem smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový spotřebitelský úvěr až do výše 52 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala finanční prostředky žalobkyni vrátit do sjednaného data splatnosti, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky za objednané volitelné služby. Žalobkyně doplnila, že posoudila úvěruschopnost žalované. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje. Úvěr byl žalované vyplacen prostřednictvím bankovního převodu dne 29. 10. 2023 ve výši 7 000 Kč. Žalovaná nic žalobkyni na svůj dluh neuhradila. Žalovaná se dostávala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto jí žalobkyně dle čl. 7 odst. 1 smlouvy vypověděla smlouvu, o čemž jí informovala emailem ze dne 29. 4. 2024, k výpovědi došlo téhož dne. Do prodlení se tak žalovaná dostala s úhradou celého úvěru dne 30. 4. 2024. Žalovaná žalobkyni dluží celkem částku 15 497,79 Kč, jež se sestává z jistiny ve výši 7 000 Kč, poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši 139,30Kč a smluvního úroku ve výši 8 358,49 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranši úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a dále smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny. Žalobkyně dodala, že pokud by soud neměl nárok za prokázaný z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, požádala, aby nárok jistiny žalované částky byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) na adresu jejího pobytu zapsanou v registru obyvatel a na další soudem zjištěné adresy.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná, se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně předložila smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, k jejímuž uzavření mělo dojít dne 29. 10. 2023 mezi žalovanou a žalobkyní. Obsahem této smlouvy bylo poskytnutí revolvingového úvěru až do výše 52 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných denních splátkách určených dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek, splatnost první splátky nastávala třicátého dne následujícího po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Splatnost první splátky tak nastávala dne 28. 11. 2023, poslední dne 20. 4. 2025. Žalovaná se zavázala žalobkyni zaplatit denní úrok ve výši 1,02 % a dále poplatek za vyplacení tranše z úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. RPSN činilo 1 759,12 %. Součástí této smlouvy byla i dohoda o poplatcích a sankcích, z nichž mimo jiné vyplývá, že žalovaná byla pro případ prodlení povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž byla v prodlení, upomínky byly zpoplatněny částkou 105 Kč, náklady za vymáhání paušálně částkou 35 Kč denně, maximálně 490 Kč za měsíc. Smlouva obsahovala i možnost zesplatnění celého zůstatku úvěru. Nedílnou součást smlouvy tvořil formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, předpis denních splátek, všeobecné obchodní podmínky (označená smlouva z uvedeného dne, včetně autorizace ověření totožnosti, bankID výpis, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, informace pro spotřebitele, obecné principy posuzování a filozofie společnosti, výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti, předpis denních splátek a identifikovatelné příjmy). Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti a identifikovatelných příjmů ve spojení s obecnými principy posuzování a filozofie společnosti vyplývá, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Z přehledu bankovních transakcí a vyplácení spotřebiteli je patrné, že dne 29. 10. 2023 byla na účet žalované vyplacena částka 7 000 Kč. Tuto skutečnost soud ověřil i zprávou , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu emailem ze dne 25. 11. 2024 a dopisem ze dne 19. 3. 2025, který jí byl odeslán prostřednictvím zástupce žalobkyně (označené upomínky včetně podacího lístku).5. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.6. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze z části. Soud z úřední povinnosti musel zkoumat, zda smlouva byla uzavřena platně a není v rozporu především s kogentními ustanoveními občanského zákoníku. Dle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o.z.). Soud v daném případě nepřehlédl, že žalovaná byla povinna žalobkyni platit i úrok v roční výši 389,09 % a dále poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky. S tímto závěrem koresponduje i ve smlouvě uvedená RPSN ve výši 1 759,12 %. Dané částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení, přičemž i při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah spotřebitelské smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu (viz § 1810 a násl. o. z.). Smlouvu s takovým obsahem bylo nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě. Z provedeného dokazování soud má za prokázané, že žalobkyně žalované zaslala na její účet částku 7 000 Kč, jež hodnotí dle ust. § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu. Tyto skutečnosti vyplývají především z listiny nazvané přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ve spojení s autorizací ověření totožnosti a identifikovatelnými příjmy a ve spojení se zprávou , právnická osoba, . Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaná na svůj závazek nic nehradila. Soud proto s přihlédnutím k ust. § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o. z. uložil žalované povinnost, aby zaplatila žalobkyni částku 7 000Kč, o niž se bez spravedlivého důvodu obohatila (výrok I.). Žalobkyně má rovněž právo i na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky 351/2013 Sb.), neboť ani přes výzvu žalovaná nevydala, oč se bezdůvodně obohatila. Žalobkyni byl přiznán nárok na dané příslušenství ode dne 26. 3. 2025 (tj. ode dne následujícího po předpokládaném doručení výzvy k úhradě dluhu žalované a uplynutí stanovené třídenní lhůty k úhradě dluhu, když z obsahu spisu vyplynulo, že první výzva k úhradě byla ze dne 19. 3. 2025 a téhož dne i odesílána poštou (výzva k úhradě před podáním žaloby z uvedeného dne včetně podacího lístku) + tři dny + tři dny, tj. splatnost nastala dnem 25. 3. 2025, v prodlení je žalovaná ode dne 26. 3. 2025). Domněnka doby dojití písemnosti pak vyplývá z ust. § 573 o. z. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku), a to s odkazem na shora konstatovanou absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy. Úrok pak byl přiznán toliko ve výši 12 % ročně v souladu s citovanou vyhláškou, a nikoli ve výši žalobkyní požadovanou (14,75 %), a to v návaznosti na datum prodlení žalované se splněním dluhu.8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby neúspěch žalobkyně převyšoval její úspěch, právo na poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů by tak svědčilo žalované. Protože soud z obsahu spisu nezjistil žádné takové náklady, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.