21 C 274/2025-30 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 7. 7. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 36 559,68 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 15. 10. 2024 distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 51 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 14. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 8. 4. 2026. Žalobkyně uvedla, že řádně zjistila úvěruschopnost žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet a to dne 15. 10. 2024 ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním vypověděla smlouvu, o čemž byl žalovaný informován e-mailem ze dne 13. 2. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný celkem dluží žalobkyni částku 36 265,68 Kč sestávající se z jistiny ve výši 17 000 Kč, poplatku za vyplacení úvěru 338,29 Kč (1,99%z vyplacené částky úvěru) a smluvního úroku 18 927,41 Kč (0,933% denně z nesplacené části jistiny). Žalobkyně dále požadovala uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, přičemž pokutu uplatnila pouze za prvních 90 dnů prodlení, a to za období od 15. 11. 2024 do 13. 2. 2025 ve výši 294 Kč.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již přímo v žalobě a žalovaný, se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listin má soud za zjištěný následující skutkový stav. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru soud zjistil skutečnosti uvedené v žalobě ohledně výše úvěru, a dále, že RPSN byla uvedena ve výši 1422,87 %, úroková denní sazba 0,933 %. Celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99 % z čerpané částky. S ohledem na to, že soud shledal v rámci právního hodnocení tuto smlouvu jako absolutně neplatnou (viz níže), soud dalšími ustanoveními této smlouvy podrobněji nezabýval. Žalobkyně dále soudu předložila výpis a posouzení úvěruschopnosti, ze kterého vyplynula výše čistého příjmu žalovaného s tím, že žalobkyně s přihlédnutím k vypočteným minimálním výdajům došla k závěru, že disponibilní příjem činí 14 500 Kč a úvěruschopnost posoudila jako úspěšnou. S ohledem na to, že soud shledal smlouvu jako absolutně neplatnou, podrobněji se nezabýval tím, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy žalobkyně soudu předložila pouze listinu, kterou vyhotovila, aniž by byly připojeny listiny, ze kterých by vyplývaly údaje použité žalobkyní (např. výplatní pásky, nájemní smlouva atd.). Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že částka 17 000 Kč byla dne 15. 10. 2024 vyplacena, přičemž ze zprávy společnosti , právnická osoba, . ze dne 12. 9. 2025 má soud za prokázané, že tato částka byla uhrazena na účet žalovaného. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky v rámci předžalobní upomínky ze dne 19. 6. 2025 s lhůtou plnění do 3 dnům, která byla žalovanému odeslána stejného dne.5. Podle ustanovení § 2395 Občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 588 Občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. V prvé řadě soud uvádí, že na předmětnou smlouvu o úvěru je nutné nahlížet jako na neplatné právní ujednání s ohledem na její obsah. V situaci, kdy žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, které měl žalovaný žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 0,933 % denně, nelze dospět k jinému závěru, že se v žádném případně nejedná o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten úvěrující, který poskytuje přiměřený úrok (ostatně o tom svědčí i RPSN uvedená ve smlouvě ve výši 1422,87%). Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěru či půjček. Pokud soud z úřední činnosti zjistil, že úroková sazba v daném období činila dle řady ARAD 19,7 % ročně, přičemž se jednalo o úvěr z kreditních karet, pak je zcela zřejmé, že sjednaný úrok je sjednán jako nemravný a vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je sjednání úroku, je nutno na celý závazkový vztah nahlížet jako na absolutně neplatný. V daném případě má soud za to, že úvěrující zneužil tísně žalovaného a požadoval po něm nepřiměřené částky, čemuž nelze přiznat soudní ochranu. Soud tak vyhodnotil závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení, když bylo prokázáno, že žalovanému částka 17 000 Kč skutečně poskytnuta byla. Bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval její uhrazení. Tím, že žalovaný řádně a včas neplnil, dostal se do prodlení, pak soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do zákonného úroku z prodlení, kdy počátek prodlení soud váže ke dni 27. 6. 2025, kdy bylo prokázáno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 19. 6. 2025, v souladu s § 573 Občanského zákoníku tak došlo k domněnce dojití zásilky dne 23. 6. 2025, nejpozději dne 26. 6. 2025 měl žalovaný plnit a pokud tak neučinil, dostal se ode dne následujícího do prodlení (§ 1970 Občanského zákoníku). Co do zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).8. O náhradě nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku) rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na tuto, když nebylo prokázáno, že by žalovanému, jako více procesně úspěšnějšímu účastníku, vůbec nějaké náklady s tímto řízením vznikly, když byl po celou jeho dobu pasivní.9. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a ke splnění povinnosti žalovanému určil běžnou třídenní lhůtu.