25 C 149/2025-34 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 13 250 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z této částky od 2. 1. 2024 do zaplacení, částku 2 500 Kč (náklady spojené s uplatněním pohledávky) a částku 4 100 Kč (smluvní pokuta). Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 2. 12. 2023 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které mu byly zaslány na účet , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč do 1. 1. 2024. Svoji povinnost však nesplnil, ke dni podání návrhu na svůj dluh neuhradil ničeho. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky žalobkyně , Anonymizováno, , kde se žalovaný nejprve seznámil s nabídkou uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby vlastní parametry (splatnost a výši úvěru), vyplnil formulář, v němž zadal své osobní údaje, čímž učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči žalobkyni. Zaškrtl i řádek s textem „Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním smlouvy o úvěru a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům jsem porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Žalovaný byl povinen zaplatit rovněž i úroky z prodlení, dále účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné, SMS či emailové výzvy) v celkové výši 2 500 Kč dle článku 2.3 smlouvy. Žalovaný tak žalobkyni dluží celkem částku 15 750 Kč (jistina včetně poplatku 13 250 Kč + náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč). Žalobkyně doplnila, že jí vznikl nárok i na zaplacení smluvní pokuty, kterou vyčíslila částkou 4 100 Kč, k níž doplnila, že jde o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 13 000 Kč ode dne 2. 12. 2023 do 15. 2. 2025. Pro případ, že by soud neposoudil nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobkyně požádala, aby byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, k čemuž navrhla vyžádat si vyjádření bankovních ústavů, z jejichž účtů byly prováděny transakce. Ani přes výzvu ze dne 26. 9. 2024 žalovaný svůj dluh neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu jeho pobytu zapsaného v registru obyvatel. Vzhledem k tomu, že se účastníci k ústnímu jednání nedostavili, přičemž zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil a nežádal odročení tohoto jednání, žalovaný se neomluvil, soud postupoval v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti stran.3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně předložila smlouvu o zápůjčce, z níž je patrné, že ji měla uzavřít žalobkyně se žalovaným dne 2. 12. 2023. K této smlouvě byly připojeny pouze podpisy zástupců žalobkyně, nikoliv žalovaného. Předmětnou smlouvou měla být poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, kterou měl klient vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč, nejpozději do 1. 1. 2024. Nedílnou součást smlouvy o zápůjčce měly tvořit všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník. Žalobkyně soudu dále předložila výpis z běžného účtu, z něhož je patrné, že částka 10 000 Kč byla zaslána na výše označený bankovní účet. Soud si k žádosti žalobkyně vyžádal výpis z , Anonymizováno, ., z něhož vyplývá, že v rozhodné době byl majitelem shora označeného účtu žalovaný, kterému byla na tento účet od žalobkyně dne 2. 12. 2023 připsána částka 10 000 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dluhu dopisy ze dne 8. 1. 2024, 15. 1. 2024, 22. 1. 2024, 31. 1. 2024, 15. 2. 2024 a 26. 9. 2024 (upomínky, opakované výzvy k úhradě a výzva k úhradě z uvedených dnů, podací arch). Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný před podáním žaloby žalobkyni neuhradil ničeho.4. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.5. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze z části. V řízení bylo na žalobkyni, aby prokázala, že jí tvrzená písemně uzavřená smlouva o zápůjčce byla řádně a platně uzavřena, tak aby závazek platně dle shora citovaného ust. § 1723 odst. 1 o. z. vznikl. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce. K předložené smlouvě nebyly připojeny podpisy žalovaného, nebylo tak možné ověřit, zda měl žalovaný vůli být touto smlouvou vázán, zda k ní v tomto znění přistoupil. Žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné další důkazy, nařízeného ústního jednání, u něhož by jí bylo poskytnuto poučení, se nezúčastnila. Je třeba zdůraznit, že žalobkyni stíhá důkazní břemeno, v případě jeho neunesení nemůže být ve věci úspěšná. Soud má za to, že i uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku lze řádným způsobem prokázat, což se však v dané věci nestalo. Z provedeného dokazování soud má pouze za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému na jeho účet částku 10 000 Kč, z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný nezaplatil ničeho. Danou částku soud hodnotí dle ust. § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu. Tyto skutečnosti vyplývají především z výpisu z účtu žalovaného. Soud proto s přihlédnutím k § 2991 odst. 1 o. z. ve spojení s ust. § 2993 o. z. uložil žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobkyni částku 10 000 Kč (poskytnutá jistina), o niž se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil (výrok I.). Žalovaný byl vyzván k vrácení peněžních prostředků, z předložených listinných důkazů vyplývá, že první prokazatelně odeslaná výzva je datována dnem 26. 9. 2024. Žalovaný svoji povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení. Žalobkyně má proto rovněž právo i na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním prospěchu, o kterých se bezdůvodně obohatil. Žalobkyni soud přiznal nárok na dané příslušenství ode dne 3. 10. 2024 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě stanovené v první prokazatelné výzvě k úhradě dluhu žalovaného (lhůta byla stanovena v délce tří dnů) + 3 dny pro předpokládané doručení písemnosti dle § 573 o. z. (tj. 26. 9. 2024 + 3 dny + 3 dny = 2. 10. 2024), ode dne následujícího byl žalovaný v prodlení. Žalovanému byla ke splnění této povinnosti určena běžná třídenní lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku), neboť žalobkyni se nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o zápůjčce ani dohody o poplatcích za poskytnutí peněžních prostředků a rovněž ani ujednání o smluvní pokutě.7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby, kdy neúspěch žalobkyně se téměř rovnal jejímu úspěchu, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III. tohoto rozsudku).